Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Chvilka s knihou a sázkou prohranou

Já nevím.

Jsou chvíle, kdy mě napadá, že tenhle svět pomalu přestává být pro mne. Přibývá věcí, které vnímám jako otravné, a naopak ubývá věcí, ze kterých mi prýští čirá radost; z radostných trvalek jmenujme na předních místech rozhodně jídlo, četbu a cvičení. – O cvičení toho navykládám (a nacvičím) několik hodin denně – a ono koneckonců nebylo předmětem prohrané sázky. O jídle já nepíšu nikdy, vyhraďme proto tento prostor četbě.

Kde jsou ty časy! Na střední škole jsem přečetl několik knih týdně, mezi nimi samozřejmě (a povinně) i Babičku, kterou mi jako poslední záchranu podstrkuje jedna z protagonistek řečené sázky. Babičku naší paní Boženky jsem kdysi schválně u tabule přisoudil Josefu Kajetánu Tylovi a odešel s koulí téměř dělovou – ale kdybyste viděli ty veletoče, které až do konce hodiny předváděla naše vyučující! Opravdu: stálo to za kouli, jednu další v řadě. – Paní profesorka češtiny neměla ráda přírodovědce a já jsem neměl rád paní profesorku. Kdesi jsem to psal: na dlouhé roky mi zatarasila cestu k humanitním oborům a do dnešního dne si nejsem jist, jestli jsem jí odpustil.

Naše paní Boženka, shlížejíc vlídně z literárního nebe, mi tu klukovinu jistě odpustila, vždyť jsem ji zapřel jen naoko. – Ne že bych tak zbožňoval její dílo; jde ale krajem pověst, že byla krásnou ženou. I vám bylo jednou sedmnáct – a pokud ještě nebylo, tedy jistě bude. Svedení paní Boženky je už dávno opuštěným snem, ale ještě jednou si dát nějakou tu školu –

Reklama

–o–

Totem vlka

jsem dostal k Vánocům, nebo možná k narozeninám. Jde o přímý překlad z čínštiny do češtiny (Zuzana Li).  Snad na žádnou knihu, co jsem kdy četl, nebyl jsem předem tolik připraven. Přečetl jsem o ní, co se dalo – začal jsem zde, pokračoval zde a prolezl kdejaké dostupné odkazy. Asi nemá smysl popisovat dnes už notoricky známý děj románu; ostatně – kdo nemá chuť knihu číst, informací v odkazech najde si dost.

Můj první dojem byl: Bílý tesák v čínském (a tragickém) vydání. Některé recenze hovoří o knize jako o ekologické příručce pro začátečníky; mně tento rozměr začal vystupovat až poté, co jsem nechal knihu pár dní uležet. Ačkoli většina recenzentů dílo chválí, naše přední současná sinoložka, prof. Olga Lomová, zastává názor vcelku ojedinělý – totiž že kniha je škvár. S tímto názorem nemohu polemizovat – jednak jsem literárně nevzdělán, jednak jsem pořád ještě odkázán na překlady, zatímco prof. Lomová při svém hodnocení vychází z četby originálu. Kniha na mne působí zvláštně: jako síť, jejíž oka zachycují nečekané a vlákna končí v nedohlednu. Otřepaná ideologická klišé jsem v ní sice neobjevil (což neznamená, že tam nejsou), zato mne ale přivedla k zamyšlení, jak odlišná musí být mentalita a literární svět čínského čtenáře, že se kniha ve své domovině stala nevídaným bestsellerem a je považována za kontroverzní. A při vší úctě: jako by paní profesorka Lomová nemohla odpustit čínské literatuře, že tato nezamrzla ve starověku – ovšem, mohu se mýlit.

Otázku číst nebo nečíst samozřejmě nezodpoví žádná recenze. Čtenář by se měl více než kdykoli jindy oprostit od předžvýkaných očekávání a třeba uvidí to, co já – co na sebe autor mimoděk prozrazuje: pod vrstvou příběhu, vyšlapaného vlčími stopami do ekologické příručky, zřetelné kontury starobylého chanského holistického myšlení.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama