Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Deníček z Yangshuo – Intermezzo I

Nikdo nemůže čekat, že budu objektivní. Píšu ovšem pravdu a nic než pravdu; ale takovou, jakou vnímají mé čivy. A vážně podezírám sebe sama, že podobně jako onen student v jistém filmu pro pamětníky, také já mám choré čivy. Je to choroba velmi stará - jsem zamilován.

Možná bych se měl nad sebou zamyslet – neudělal jsem to padesát let: to je totiž věk, který se mi letos v únoru nějak sám od sebe dovršil, aniž bych pro to jakkoli hnul prstem. A ani nevím, k čemu je to dobré – snad vyjma případu, kdy člověk pocítí potřebu machrovat: hele, vole, už je mi padesát. Možná bych měl občas zpomalit, nepostradatelných lidí jsou totiž plné hřbitovy, jak praví pořekadlo a jak jsem teď nedávno kdesi psal. Asi by byla škoda zabalit to zrovna teď – mohu-li soudit podle sebe, padesátka je věk, kdy se začínají plnit sny. Ostatně, jeden Renčínův hrdina napsal na zeď názor, že život začíná v padesáti, jsem tedy fakticky čerstvé novorozeně, o něco mladší, než moje bezmála dvouletá dcera.

To vůbec není špatné, to nemá chybu, bu cuo neboli 不错, jak praví praví Číňané (schválně: co je sloveso a co je přídavné jméno…?).

Mezi těmi, kdo mne dobře znají, jsou ženy v přesile: kamarádů a přátel jsem měl vždycky méně, než kamarádek a přítelkyň, ať už si pod těmi slovy představíte cokoli – fantazii se meze nekladou.

Reklama

A považte, ty ženské do mne vidí jak řezník do hubené kozy.

Zajel jsem si takhle do jižní Číny vyhodit si z kopýtka a bylo mi tam dobře, i nesmlčel jsem to a napsal do jednoho mailu:

Zatím můžu říct, že při vědomí nedostatků a chyb jsem se do Číny asi zamiloval; připadá mi jako mladá krasavice, která se ze všech sil dere dopředu; lidé jsou tu normální a děti krásné…

A v odpovědi přišlo:

Že ses do Číny asi zamiloval? Byl jsi už předtím, než jsi odjel, a to by se muselo stát něco hodně ošklivého, aby ses odmiloval: svým láskám jsi věrný – po svém :-).

Vnímáte ten jemný osten? Určitě ano, když jsem si ho všiml i já: nechtěla přímo napsat, že jsem prostě mizera, ale netají mi to.

Ale to není všechno.

Abych toho hodně stihnul, koupil jsem si v Číně kolo. Ani to jsem nesmlčel, a v mailech přišlo:

To už ses tam vlastně zabydlel, že?

Zakládáš novou domácnost?

A do třetice: dnes večer jsem v širším kruhu přátel vyprávěl o svých zážitcích, o večerním Yangshuo, o řece Li, o skalnatých homolích, okouzlujících mistryních taichi, o čajových plantážích a voňavém čajovém listu, o své docela krátké čtrnáctidenní cestě – a v tom mi jemně skočila do řeči jedna sympatická mladá dáma otázkou:

„…to byla cesta svatební?"

No, a to je asi tak všechno. Vlastně byla.

Kdybych byl čínským básníkem, vzal bych teď papír, štětec a tuš a napsal bych znaky, které zkušený sinolog po dlouhém zamyšlení a váhání přeloží nějak takto:

Ve vodách řeky Li

Luna se zrcadlí

Mne nehledejte už

Jsem pro vás mrtvý muž

Má duše u Yangshuo dlí:

Hory mi vzaly sílu

Květiny dech

A dívky – srdce

A potom bych sedl na loďku a opil bych se vínem z města YongFu, které chutí připomíná portské. – pokud jde o loď a portské, to docela slušně ovládám, zbývá jenom natrénovat znaky štětcem.

Jistě nikdo neočekává, že budu objektivní.

A já už taky neočekávám, básník taoista totiž nemá co očekávat… Mám tady jednu láhev, otevřu ji a dejme se překvapit, co z ní vyteče: tuš, nebo porto?

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama