Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Esoterika je čtvrtá brána ze tří

Přísně vzato bychom o věcech, spojených s esoterikou, neměli ani mluvit, ani psát, nýbrž měli bychom zahalit se mlčením: esoterika je učení o věcech skrytých. 

Jestliže slovem »»» mluveným či psaným skryté odkrýváme, jaká potom esoterika?

Zkušenosti ze zdejšího prostředí naštěstí však naznačují, že zjevením věcí skrytých mnoho nepokazíme; posuď sám, čtenáři – kdo dnes umí naslouchat a číst? Mluv-nemluv, piš-nepiš, vyjde to nastejno a seminář je zachráněn.

–o–

Ještě chvíli budu jedovatý a řeknu, že esoterika dnes prožívá rozmach jako nikdy předtím, neboť věci, dříve zjevné, nyní stávají se skrytými (zde a zde, a koneckonců i zde) a nezdá se mi, že by zmíněný trend nějak ustával.

Reklama

Tím se dostáváme geniální zkratkou k Hermu Trismegistovi a jeho Smaragdové desce: jak dole, tak nahoře – a naopak: nahoře tak, dole jak.

Trochu se to rýmuje, všimli jste si?

–o–

Skryté a zjevné si v průběhu let vyměňuje místa a světoplocha, esoterikou obsahaná, nemá pevné hranice. Pro příklad zůstaňme nízko při zemi: umění rozdělávat oheň třením dřev bylo kdysi mezi lidmi obecně rozšířeno, pak se stalo esoterickým (vzpomeňme na Vernův Tajuplný ostrov) a dneska ho zná zase každý skaut.

Nějak ale cítíme, že tohle není ta pravá esoterika – ačkoli prapředku dnešního člověka, který právě slezl ze stromu a vykročil savanou, by jistě schopnost rozdělat oheň třením dřev připadala vpravdě magická. Troufnu si tvrdit, že důvod, proč se nám shora uvedený příklad esoteriky nezdá, je prostý: rozdělat oheň zmíněným způsobem vyžaduje jisté technologické znalosti (kdybych řekl technologické know-how, byl bych světovější), které jsou sdělitelné. A sdělením se esoteričnost sděleného vytratí.

Existuje však oblast vědění, které sdělováním postiženo nikdy nebude. Ono vědění tvoří tvrdé jádro esoteriky a dostupné je výhradně skrze osobní a nepřenosnou zkušenost. Tady přicházíme k bráně, kterou musí projít každý sám, bez dopomoci jiných.

A tím by rozprava o esoterice vlastně měla skončit. Z esoterické kaše se však ještě kouří a tehdy smí se chodit chvíli kolem.

–o–

Sestrou esoteriky je mystika. Mají k sobě velmi blízko a jejich zájem leckde splývá – snad jen s tím rozdílem, že esoterika je spíše o vědění, zatímco mystika je spíše o zkušenostech, které k němu vedou. Je mezi nimi podobný vztah, jako mezi vejcem a slepicí: můžeme se přít, co tu bylo dřív.

Vezmu to příkrou zkratkou: mystická praxe nás vede k esoterickému1) poznání, že od zážitku pravé skutečnosti nás dělí trojí brána, ze kterých ta čtvrtá k vstoupení je nejobtížnější.

1) Lze namítnout, že k takovému poznání lze dospět i racionální úvahou bez jakékoli mystiky. To je jistě pravda, mystické poznání (tzn. poznání na základě vlastního, nepřenositelného zážitku) má však naprosto jinou kvalitu. Uvedu poněkud těžkopádný příklad:

Pozorováním lidí, koupajících se v moři, mohu dospět k závěru, že koupel v moři je fantastický zážitek. K podobnému závěru mohu dospět i jinak – skrze vlastní zkušenost s koupáním v moři.

První brána, kterou nutno projít, je brána smyslů. Dokud ji neotevřeme, platí: co nevnímám, neexistuje. – Že je to mylný předpoklad, mělo by být zřejmé dnes už každému, ale nebylo to vždycky tak; a je otázka, do jaké míry je naše povědomí o té věci naučenou informací a do jaké míry je to vědění, získané skrze vlastní zážitek.

Otevřením brány mysli se dobereme poznání, že skutečnost nevnímáme přímo, ale skrze svou představu o ní. Můžeme si představit, že naše mysl buduje síť, která v určitém rozsahu a s určitou přesností zachycuje okolní realitu. To, co svou velikostí přesahuje celou síť, nebo naopak, co je menší, než oka sítě, nikdy nemůže být sítí zachyceno. – Můžeme samozřejmě libovolně zvětšovat síť a libovolně zmenšovat oka, ale v síti vždycky uvízne jen nepatrná část celku. Jakmile nás to omrzí, stojíme před branou nečinění.

Projdeme-li branou nečinění, síť se stane nepotřebnou. Odkládáme a odkládáme, až nezbude nic a ještě méně, než nic – asi tak, jak o tom hovoří Starý mistr – Tao Te Ťing, verš 16:

Dosíci krajní prázdnoty,
uchovat neporušený klid.
Bezpočet tvorů může pak vyvstávat zároveň,
vidím, jak se zas obrátí zpátky.
Ze všech bytostí, jakkoliv se rozmnožují,
každá se navrátí ke svému kořeni.

Jsme-li prázdní, skutečnost, která nás obklopuje, naplňuje naši prázdnotu sama sebou. A jak takové prázdnoty docílit (jakkoli cítíme, že docílit není to pravé slovo)? Jednoduše: nejdříve nedělejme nic. Potom dělejme ještě méně. – Nakonec zanechme i toho; vše začne odehrávat samospádem.

Průchod branou nečinění je pro současníka krajně obtížný: naše technicky založená civilizace nám vštěpuje představu, že veškeré poznání je dosažitelné myšlením. Mystická praxe ukazuje, že tomu tak není: v duálním světě nelze jinak – jsou-li určité věci myšlením uchopitelné, jsou také věci, které tu vlastnost nemají; a nejsou to ty, o kterých zde píšeme.

O čtvrté bráně ze tří se píše těžko. Zatím vše, o čem jsme tu hovořili, má své místo v existenci nebo neexistenci. Čtvrtá brána ze tří vede mimo tyto pojmy; ale to jsme zašli snad až příliš daleko.

Je na čase se vrátit.

–o–

Esoterika a mystika mají místy špatný zvuk. Není to však otázka dnešní doby, nejinak to bývalo i ve starověku – dejme ještě jednou slovo Starému mistru:

Slyší li člověk vysokých schopností o Cestě,
horlivě si jí hledí.
Slyší li člověk prostředních schopností o Cestě,
brzy si jí hledí, brzy ji zanedbává.
Slyší-li člověk nízkých schopností o Cestě,
velice se jí posmívá.
Kdyby se jí neposmíval,
nebyla by ani Cestou.

O špatnou pověst mystiky a esoteriky se nezasloužili ti, kdo se jí vysmívají, nýbrž my, lidé prostředních schopností, kteří děláme věci polovičatě. Je to proto, že horlivost a vnitřní opravdovost nahrazujeme předstíráním a místo skutečné píle hovíme svým slabostem – právě tak, jak to soustavně vyčítá aztécký šaman Don Juan svému žáku Castanedovi. – Je samozřejmě možné, ba je vysoce pravděpodobné, že Carlos Castaneda je člověk prostředních schopností a svým čtenářům lže, zatímco tajně hoví svým slabostem. V daném případě však lže pravdu: děláme věci polovičatě.

Posměváčkům jejich posměch nezazlívám: ptát se karet, jestli mám dát do pořádku svoje vztahy; ptát se astrologa, co se stane, nezanechám-li škodlivých návyků; ptát se I-Ťingu, jestli mám dát do pořádku věci kolem sebe, všechny ty pokusy prokouzlit a prošamanovat se životem a zůstat při tom líný – což to nezaslouží posměch? Odpovědi na takové a podobné otázky známe předem a jenom se jim chceme mazaně vyhnout: co kdyby to vyšlo?

Věci přirozeně spějí od malého k velkému, od jednoduchého ke složitému – nelze proto očekávat, že se bude esoterickému vědění a mystické praxi dařit tam, kde nefungují věci základní a zjevné. Uvést do pořádku svoje zdraví, svoje obydlí a svoje vztahy, to musí předcházet čemukoli dalšímu. Jinak, jak praví Starý mistr, se rovné obrací v křivé a dobré ve špatné.

A tak jsem před časem odložil mystiku i s esoterikou a střídavě oblékám montérky a cvičební oděv.

–o–

Využiju příležitosti a splatím starý dluh.

Je to už dlouho, co jsem naposledy vedl úvahy na téma astrologie. V tom článku jsem se zabýval otázkou, jak astrologie funguje, a slíbil jsem, že se k astrologii ještě jednou vrátím s úvahami, proč astrologie funguje. Přiznávám, že zdůvodnění, které by mne uspokojilo, jsem vlastní hlavou nenašel. – Narazil jsem na ně nedávno při brouzdání mořem internetu a bylo tak prosté, že mi v tu chvíli ani nedošlo, co mám před sebou. Takže, jak je mým dobrým zvykem, zapomněl jsem, který odkaz ke hledané odpovědi vedl; mám dojem, že mi napověděl nějaký starý taoista, ale přísahat bych na to nemohl.

Tak tedy: proč astrologie funguje? – Tady je vysvětlení:

Nebe rozvěšuje po obloze obrazy světa; astrologie učí, jak v těch obrazech číst.

Tak proto.

–o–

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama