Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Kavárna Na mýtince

Ano, správně: předlohou mi byla proslulá hospoda, ale hospody já nerad. Místo plků hospodských tedy plky kavárenské.

–o–

Stane se – a starší člověk se tomu nevyhne – že je třeba navštívit lékaře, v mém konkrétním případě lékařku. Zejména když hodláte pořádat kurz čínského vaření a potřebujete potravinářský průkaz. Hao jiou bu jian le, dlouho jsme se neviděli, pravila má lékařka čínsky, neboť ten jazyk budoucnosti také studuje – a pak už jsme si jenom vyměňovali recepty. Sestřička mezitím předvyplnila onen kýžený doklad. – Po receptech došlo na qigong a nakonec, jak jinak, i na palčivá společenská témata.

Demokracie, pravila lékařka Jana, měla by být především dodržování řádu. Buňky v těle taky dodržují řád; když si skupina buněk začne dělat, co chce, jak tomu říkáme? Rakovina! A to přece nechceme.

Reklama

Myšlenka dodržování řádu se mi v zásadě líbí, jen dodávám, že pojem demokracie bude možná nutno redefinovat. Jak moji čtenáři vědí, nijak na tom slově nelpím.

Bylo by pěkné, kdybychom řád dodržovali z vlastního rozhodnutí. Řád by měl by vyvěrat zevnitř, měl by být vyjádřením vnitřní potřeby. Řád, který je vnucen tlakem zvenčí, je nestabilní – pomine-li tlak, pomine i řád. Třeba takový Blog Respekt: jeho řádem je Kodex bloggera a prohřešky proti němu vyskytují se stále častěji. Admin sankce příliš neuplatňuje a řád pomalu upadá. Je vidět, že byl pod hrozbou sankcí vnucen zvenčí. – Nebo se pletu?

–o–

Až zase někdy navštívím Janu v její ordinaci, musím se zeptat, jestli zabíhavé myšlení je nějaká diagnóza. – Kurz proběhl nad očekávání úspěšně a dostal jsem lukrativní nabídku: příští sezónu dělat v penzionu, kde kurz probíhal, kuchaře. Tomu říkám profesní růst!

Na své si přišli vegetariáni i masožrouti a stůl sdíleli zcela nekonfliktně. Každý si vybral, co jeho jest. – Také jsme probírali otázku nejrůznějších diet.

Já, pravila moje kamarádka Jolana mezi dvěma sousty, držím stabilně dietu. Nabrala sousto a dodala: po dobu jídla ji ovšem vždycky přeruším. – V tu chvíli, přiznávám, si mne Jolana získala zcela bezvýhradně. Stabilní dieta podle Jolany je daleko lepší, než můj třífázový půst. Vy neznáte třífázový půst? Jednoduché: postíte se od snídaně do oběda, od oběda do večeře a od večeře do snídaně.

Říká se, že člověk nežije, aby jedl, nýbrž naopak – jí, aby žil. To je jistě pravda, ale příliš bych na tom nelpěl: víme, že extrémy mají sklon obracet se ve svůj opak.

–o–

S Jolanou mám zcela jistě něco společného: jsem vegan, ale během jídla od veganství ustoupím. – Neříká se tomu sprostým slovem oportunismus? Na titulku také nepatří texty, které se vyjadřují k blogování jiných – ale kdo by odolal? Ta příležitost!

Expremiér Nečas má prý na každého jiný metr, a na ženy, obzvlášť ve čtvrtek, dvojnásob. – Jak tragický omyl! Nečas má na ženy pouze jeden jediný měřicí nástroj a je ironií osudu, že ho popsala a pojmenovala stejná autorka, která Nečase později obvinila z polymetrie, ve svém úvodním textu.

Řekni sám, čtenáři: není to pikantní?

–o–

Možná to vypadá, jako bych si stěžoval, ale není tomu tak.

Kdo je spokojen s tím, co má, je bohat. Kdo na dvoře za slunného dne rozloží přezrálé ovoce, neměl by se divit a rozčilovat, že je dvorek plný vos a much: slétat se na sladkou šťávu je jejich přirozenost. Snaha zamezit vosám v sosání sladké šťávy plácačkou, byť by to byla plácačka legislativně – demokratická, je naivní a musí se minout s účinkem, neboť součástí vosí přirozenosti je i mimořádně výtečná schopnost vyhýbat se plácačce i narychlo spíchnuté legislativě.

Ačkoli mají divocí živí tvorové naše přání vesměs na háku, řád bezpříkladně dodržují. Přírodní zákony jsou totiž napsány tak mazaně, že ze všeho nejvýhodněji vychází tyto zákony respektovat: kdo se proti nim postaví, brzy zaniká. Například konstruktéři letadel na to přišli už dávno a od přírody opsali, co mohli. Jak to, že se tím doposud neinspirovali třeba takoví legislativci? Brání jim v tom něco, nevíte? Že by sosání sladké šťávy?

–o–

Zůstaňme ještě u sladké šťávy: včely, aby se nemusely trmácet po loukách a hvozdech, mohly by na sosání sladké šťávy získat povolení a dotace. Po několika generacích by si mohly, pokud by to mezitím schválil parlament, připlatit nadstandard – plastiku křídel, která jim kdovíproč začala nevysvětlitelně zakrňovat a krnět.

Myslím, že dotace jako takové nelze paušálně zavrhnout – není to nic jiného, než posouvání (přírodní) rovnováhy do míst, která pro sebe ti, kdož dotují, shledávají výhodnějšími. To dělá lidstvo různými formami odpradávna: když pračlověk zrobil ve větvích přístřešek nad ženou s dítětem, byla to primitivní forma dotace, poskytnutá dítěti, byl to zásah do přírodní rovnováhy. Zasahovat do přírodní rovnováhy je lidská přirozenost; jen by se to nemělo přehánět – extrémy se obracejí ve svůj opak.

–o–

Jestli je u nás demokracie v ohrožení, věru nevím. – Je ohrožena lochnesská příšera? Tu a tam se o ní mluví; kdekdo ví, jak lochneska vypadá, ale nikdo ji dodnes ve skutečnosti neviděl. S demokracií se to má podobně.

Teď je na místě, aby někdo přispěchal s poznámkou, že se rouhám: vždyť sám fakt, že tohle tady můžu psát, je známkou demokracie!  Nebo není?

Ne tak docela: jsou témata, o kterých se ani dnes nesmí veřejně hovořit a když, tedy jen předepsaným způsobem. To je svoboda slova jen částečná, neúplná – a neúplná svoboda není svobodou skutečnou. Nebo je?

Nebo je to ještě jinak? – Svoboda se nikdy nevyskytuje v bezbřehé variantě a pokud existujeme, vždy jsme vystaveni celé plejádě omezení. Dokud na ta omezení nenarážíme, cítíme se svobodní a na svobodu a demokracii si nikdo ani nevzpomene. Ještě bych mohl připsat, že svoboda je stav mysli – ale nevím: je tu někdo, kdo by to chtěl slyšet? Ptají se mne, koho budu volit – ale mohu odpovědět a neporušit při tom Kodex bloggera?

Lochnesskou příšeru i demokracii ve skutečnosti už dávno zahubilo globální oteplování, ale mluvit o tom smíte jenom šeptem.

–o–

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama