Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Klic je na svem miste

Kdyby clovek vedel, ktere okamziky v zivote jsou klicove, jednal by jinak? Byl by odpovednejsi, nebo naopak mnohem lehkomyslnejsi? Jsou nektere okamziky vyznamnejsi, nez jine? - nevim; a nevim, jestli na to nekdy prijdu. Mam ted na sebe hodne casu (vzacnost!), prehlizim nektere useky sveho zivota z perspektivy desitek let a zkousim, najdu-li to misto na casove ose, kde se moje cesta zacala stacet vychodnim smerem.

Mam podezreni, ze takove misto najit mozna ani nelze. – Cvicis, ctenari, taijiquan? Pokud ano, vis, co je tuishou? – prekladame to ponekud tezkopadne jako pretlacovani rukama, coz vsak neni presne. Tuishou je cviceni ve dvojici, kdy se partneri navzajem uci vystihnout pohyb ruky soupere, pripojit se k nemu pohybem svym a odvedenim souperova pohybu po zakrivene draze ziskat nad nim prevahu. – Vynikajici cviceni.

Myslim, ze nasim prvnim partnerem v teto hre je sam Zivot. A ma prevahu, alespon tedy nade mnou; okamzik zminene odbocky na Vychod stale nedokazu najit. Nektere useky te poznenahlu stacejici se drahy jsou ovsem napadnejsi, nez jine.

Vzpominam, ze divadlo Husa na provazku se po urcity cas jmenovalo Divadlo na provazku – to aby nikdo na plakaty za husu nepripisoval pismeno „k“ a neobesil nam tak tehdejsiho soudruha prezidenta. V tomhle divadle se kdysi daval kus toho jmena Dlouha cesta a ja jsem tam byl za kompars.

Reklama

Kdy to vlastne bylo? – strelim od boku: v roce 85? Nebo jeste driv… rok snad neni prilis podstatny.

Dlouhou cestu reziroval Zdenek Pospisil a mela dosti uspech. Krome charakteristicky provazkovskeho pojeti, reziserskeho a hereckeho umeni (i komparsu, prosim, i komparsu! na to nezapomenme!) se na uspechu podilel rovnez text, ktery poslouzil jako podklad pro scenar hry: Tao Te Ting v prekladu Jiriho Navratila.

Do nejakeho bojoveho umeni jsem tehdy byl jiz delsi dobu namocen (proto ten kompars), takze k „odbocce na Vychod“ doslo rozhodne mnohem drive; Tao Te Ting mi vsak zprostredkoval prvni duverne setkani s Cinou a od te doby mne neopustil. Navratiluv preklad knihy Tao Te Ting, ktery do sveta vypustilo nakladatelstvi Odeon, jsem si opsal a mam ho v knihovne dodnes.

Pracoval jsem tehdy v jakemsi vyzkumnem ustavu a kdyz jsem naznal, ze mam pro ten-ktery den jiz dosti vyzkoumano, delal jsem si sve. Za ucelem sireni taoismu jsem si naprogramoval svuj vlastni textovy editor, ktery umel nejen zobrazit, ale take na jehlickove tiskarne vytisknout pismena s diakritikou. Coz nebylo jen tak: tiskarny tehdy ceske znakove sady nemely, takze jste museli vysypat nejdrive kus textu, pak odcouvat zpet a pres pismena, jiz natisknuta, namlatit ruzne paznaky tak, aby vznikly hacky, carky a krouzky tam, kde mely.

Pro nejblizsi pratele jsem exemplaru vzacne knihy vytiskl nejdrive pet a tento pocet posleze nahradil sedmi: k zajemcum pribyl i kamarad, ktery knizku vyvazal – a take jsem v prvotnim nadseni zapomnel sam na sebe.

Byl tedy Tao Te Ting onim klicem, ktery mi otevrel cestu do Ciny? Mohl by byt. – Hledat klice (hledali jste nekdy klice?) – byva obcas problem.

Vezmeme treba pripad one rodiny, ktera zdedila po bohate pribuzne truhlu plnou penez, ale bez klice. I usporadali spiritistickou seanci, jejimz vyvrcholenim bylo vyvolani ducha zemrele, aby mu mohla byt polozena klicova otazka, znejici takto:

– Babi, kde je ten klic?

A medium hlasem zesnule proneslo odpoved, rovnez klicovou:

– Klic je na svem miste.

Ty, ctenari, vsak medium nepotrebujes, ponevadz klic jsi jiste objevil; pouzit ho muzes zde.

–o–

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama