Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Memoriál Jaroslava Kojzara, pane Fendrychu!

... až ho vypíšou, nezapomeňte se přihlásit! Jistě vyhrajete.

Ajaj, pane Fendrychu. Ne jináč, než že usilujete o získání titulu Zasloužilý národní sebekritik. Po přečtení textu z vaší produkce, Srpen 1968: Okupace české duše …, jsem si tím téměř jist.

Já začnu, když dovolíte, zdánlivě zeširoka.

Buddhisté říkají, že je chybou usuzovat na stav světa podle stavu vlastní mysli; svět totiž má – podle buddhistů – jednu ošemetnou vlastnost: nastavuje mysli, která ho vnímá, zrcadlo. Ve zdejších končinách na to máme jedno staré rčení: jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. – Vida; že by se právě proto v Čechách a na Moravě tak dařilo buddhismu?

Návyk bát se a ohýbat, kterým začínáte svůj text, tak možná není problém celonárodního měřítka, jak v úvodu článku naznačujete. Nezkusíme změnu, pane Fendrychu, co říkáte? Zaměňme ve vašem článku majestátní plurál první osobou čísla jednotného, a podívejme se, co to s textem udělá. – Z článku pak vyplyne, že jistý M. Fendrych, takto mj. šéfredaktor Respektu v. v., nese si v sobě:

  • syndrom ohnutého hřbetu
  • reflexe neschopné celoživotní reptalství a pocit oběti
  • nespokojenost, strach ze všeho a nezájem o svobodu, pocit, že je otrokem
  • pohrdání vědci a posedlost Babišem/Zemanem/Putinem, které spolu s Karlem Gottem považuje za elity
  • strach z islámu, strach z uprchlíků, strach z čehokoli, co se namane

V případě jednotlivé konkrétní osoby (třeba vás) jsem nakloněn tomu i věřit; ale rovnou celý národ? Jmenovaní démoni, pane Fendrychu, věřte nebo ne, nejsou problém národa. Nejsou problém oněch deseti miliónů duší, které současný náš prezident považuje za dolní. V některých myslích, vaši mysl nevyjímaje, jsou ty příšery snad domovem; ale celý národ, a mezi řádky vy jediný vidoucí a spravedlivý? To ale jděte. Totiž – jděte se dát vyšetřit, jste-li opravdu tak vážně nemocen.

Ruku na srdce: já myslím, že nejste. Můj osobní názor je, že jste jen ve své pýše do hloubi uražen, protože národ zjevně kašle na měřítko hodnot, které vy jste přijal za vlastní; to ale opět není problém národa, nýbrž váš – a tak aspoň národu spíláte, když už nemáte odvahu k ničemu jinému. Co vám brání stát se elitou a vzbudit v národu touhu vás následovat? No přece vaše vlastní malost – jinak byste už byl velikánem, což, dovolte mi upřímnost, opravdu nejste.

Nepřijde mi nějak obzvlášť užitečné rozebírat váš plivanec odstavec po odstavci a ukazovat, kde všude podsouváte národu špatnosti, které nemá a mít nemůže.  Ale vážíte-li si aspoň vlastních rodičů, nemluvte o svém národu špatně. Močíte tak na zem, ve které tlí kosti vašich předků; a bez nich byste tady nebyl.

Tak nezapomeňte, pane Fendrychu. Ten memoriál.

–o–

Reklama

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama