Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Moje upřímné slovo

Neodolám a budu opět citovat jednoho starého Číňana. Jako čínomil přece můžu, žejo.

Jak to jenom ten 老子 (Lao Zi, Lao-C‘) ve dvacátém verši píše? – Ale já si vzpomenu, už to mám:

Mé srdce, toť srdce hlupáka, věru!
Jak jsem popletený!
Lidé světa jsou samá osvěta,
jen já jsem jako ve tmách.

Od návštěvy čínského prezidenta v Anglii si připadám totiž právě tak, a není to moje vina. Morální kompasy se odmlčely, etické majáky zhasly, najednou nevím, co si mám myslet. Cítíte to také tak?

Stále mne obchází jedna svatokrádežná myšlenka: Anglická královna zradila Evropskou unii!

Nebo ne? Já vám nevím – dosavadní kurz by takové interpretaci nedávných čínsko-anglických událostí nasvědčoval… ale bohužel, ani jeden z doposud jinak spolehlivých mravnostních sextantů nevydal závazné, politicky korektní stanovisko. Tak si to pro jistotu shrňme:

20. října 2015 do Velké Británie přijel na čtyřdenní návštěvu čínský prezident Si Ťin-pching. Královna Alžběta II. se s ním projížděla po Londýně ve zlatém kočáře a cesty byly lemovány britskými i čínskými vlajkami. Prezidenta uvítal kromě královny i premiér David Cameron a další hodnostáři; na počest čínského hosta se konala slavnostní večeře, kterou svým úvodním slovem o čínsko-anglickém porozumění zahájila sama královna. Si Ťin-pching měl projev před oběma komorami parlamentu a odvezl si domů ze své návštěvy v Anglii mimo jiné kontrakty za bratru 40 miliard liber. – Aby toho nebylo málo, v říjnu 2015 navštívila Čínu i Angela Merkelová a François Hollande se tam ještě nedávno chystal v nejbližší době.

Potíž vzniká, když tyto události porovnáme s konáním českého prezidenta Miloše Zemana a zejména s komentáři, kterými morální sextanti jeho konání doprovázejí. Zkusíme jejich poznámky stručně převyprávět a přešít na míru návštěvy čínského prezidenta v Anglii.

Tak třeba Martin Bursík by měl, věren svým zásadám, na adresu anglické královny říct:

Alžběta II. doslova vygumovala z britské zahraniční politiky morální a etický rozměr. Nemá problém klanět se komunistické Číně. Tatcherovský koncept zahraniční politiky opřené o obhajobu lidských práv nahradila cynickým byznysem s komunisty a diktátory. Přitom právě pro principiální postoje britské zahraniční politiky si svět této země vážil.

Reklama

Takový Karel Schwarzenberg (odkaz tamtéž), kdyby ovšem promluvil, pojednal by věc s noblesou sobě vlastní – hádám – asi takto:

Cesta britské zahraniční politiky je teď zmatená. Jediné, co je teď určující, je možnost navýšení britského exportu nebo navýšení královské prestiže státní návštěvou. V tomto případě jsou Britové připraveni lézt do řiti nejrůznějším diktátorům a totalitním režimům na tomto světě.

 A konečně by se mi – mám snad zvrácený vkus? – líbilo, kdyby například nekompromisní Martin Fendrych s odvahou sobě vlastní rozepsal se o čínsko-britských vztazích nějak podobně:

Specialitou tedy je, že Alžběta II. zavírá oči před potlačováním lidských práv v Číně a dělá, že jde jen o kšeft. Je to ubohé, nízké. Škodí Anglii. Alžběta II. zradila anglickou demokracii i Evropskou unii.

 Jenomže, holenkové, není to tak jednoduchá věc; když dva dělají totéž, není to totéž! Vzpomene si ještě někdo na dobu, kdy Angela Merkelová navazovala čilou obchodní spolupráci mezi Německem a Ruskem, protože tehdy ještě směla? Dneska už nesmí; snad jí to zatrhli ti šikovní kluci, co na ni něco odposlechli, a ona pak musela obrátit na pětníku. – To jen tak na okraj, není to důležité; důležité je, že spolupráce s Ruskem v případě německém byla politická prozíravost, zatímco v případě českém to bylo lezení do Putinovy zadnice. Podobně, když v Sýrii bombarduje Ilja Muromec, hlasitě se hovoří o civilních obětech; ale když se totéž podaří strýčku Samovi, šeptá se o nevyhnutelných vedlejších škodách. – Nebylo by tedy na místě rovnou pochválit královnu Alžbětu za totéž, za co Zeman dostává mediální čočku? Neříkali jsme tomu v hodinách marxismu-leninismu dialektický materialismus? Já myslím, že říkali.

Oprostíme-li se od ideologického balastu dialektického materialismu, vidíme, že nejen Klaus, ale i Zeman je skvělý prognostik: jako první, či snad jeden z prvních, udělal ve vztahu k Číně krok, který po něm nyní ostatní na ten či onen způsob opakují.

Řekl-li Zeman v Číně, že se přichází poučit o tom, jak stabilizovat společnost, neřekl to náhodou. Je škoda, že toto své prohlášení (které naši potomci budou hojně citovat a za ně Zemana chválit – tím jsem si jist) pod náporem následné mediální bouře rozmělnil. – Podíváme-li se na časovou osu dějin, nahlédneme, že čínská civilizace kontinuálně trvá od starověku až podnes; to se žádné jiné pozemské civilizaci nepodařilo. V měřítku několikatisícileté spojité existence čínské civilizace je tamní komunismus (který je už nějaké to desetiletí ve skutečnosti státním kapitalismem, a to velmi tvrdým) pouhou epizodkou, nemající dlouhého trvání. Tím samozřejmě nezlehčuji přehmaty komunismu, kterých není zrovna málo, ale má-li dnes kdo co říci ve věci dlouhodobé stabilizace společnosti, je to jistě, ať chceme či nechceme, právě Čína. Dalo by se i poznamenat, že právě nyní o tom Evropa – ať už politická či geografická – dostává lekci, a že opět přichází na některá Klausova a Zemanova proroctví. Ale to je téma na samostatný blog.

—o—

Při posledních prezidentských volbách jsem první kolo vynechal, poněvadž žádný z kandidátů nebyl moje gusto. V kole druhém volil jsem Miloše Zemana, a bylo to především ze zoufalství; totiž proto, aby na prezidentský stolec neusedl muž, jehož intelektuální potenciál nepostačuje ani k tomu, aby do urny vhodil volební lístek platným způsobem. Dneska jsem rád a za stejných podmínek jinak bych nevolil. – No jasně, už slyším ty hlasy: Zeman si mě koupil tím, že zařídil přímou linku Praha-Peking. Ano, kus pravdy na tom je, ale to je přece v pořádku – což nám nebylo v eurokampaních předkládáno jako jedna z hlavních výhod, že projedeme Evropu bez zastávky a nutnosti vytahovat pas? Sofistikovanost obou argumentů připadá mi táž.

Ale abych Miloše Zemana jen nechválil, nějaké výtky směrem k němu mám. Věřím, že pan prezident, jehož tímto zdravím, vezme si je k srdci.

Po prvé: až bude zase v Číně, měl by nastudovat, jak se stromy objímají po tamním způsobu; je to mimořádně účinný způsob, jak se udržet dlouho fit.

Po druhé: chtělo by to více podporovat perspektivní umělce a performery, zejména některé. Tak třeba tvůrčí skupina 102hoven se hlásí k odkazu Pussy Riot a ačkoli osobně Pusinky za umělkyně nepovažuji, uznávám, že mají odvahu – a ne malou, to je vzácné zboží, svou performanci si šly odsedět. Nikoli pornografické performance, nýbrž jejich odvaha jim v mých očích dává jistou váhu. Naši exkrementální performeři takovou příležitost zatím nedostali a kdybych já byl prezidentem, neřku-li Žlutým císařem, dopřál bych jim ochutnávku – a to by všichni viděli, jak by v očích lidu narostla vážnost stavu performerského! – Jsa na vašem místě, pane prezidente, možná svou přízní směrem k soudobé, ehm, umělecké avantgardě tolik bych neskrblil.

A po třetí: oněm trenýrkám se, pane prezidente, nedivte – zavinil jste si je skutečně sám, v tom mají performeři pravdu. Moje upřímné slovo: když může na Hradě vlát vlajka Evropské unie, to už tam klidně mohou vlát i ty trenky.

—o—

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama