Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Na pražskou kavárnu atomovky je škoda. Spolehlivě znemožní se sama

Škoda rány, která padne vedle, praví staré české rčení. To je pravda. Nabíhá-li kdo však na vlastní vidle a válí se při tom ve špíně, je rozumnější poodstoupit a chvíli počkat.

Poslední dobou jsou média plná aféry, kterou pilně a přičinlivě pomáhala sama vyvolat: aféry kalašnikov. Neuškodí nanosit trochu dříví do lesa a znovu (po kolikáté již?) připomenout, o co jde.

Prezident, byv na besedě s občany dotázán, jak se zbavit premiéra Sobotky, který ostatně škodí zemi a českému národu, odpověděl takto:

 ,,Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.“

Soudím, že kdokoli z tohoto prohlášení – no dobře, říkejme mu třeba bonmot – vyvodí, že prezident navádí k likvidaci premiéra zastřelením, je naprostý vůl, nebo zlý člověk, záměrně podsouvající mluvčímu nepravdu; zájemci si mohou vybrat, nerozhodným ochotně přispěji radou. Pro přesnost uvádím, že předchozím slůvkem nebo mám na mysli binární operátor logické disjunkce, abych nediskriminoval P.T. zájemce o oba tituly: jak by k tomu přišel, dejme tomu, naprostý vůl, který je současně zlým člověkem? To přece nemohu nikomu upřít!

„Zdá se mi, že ten výrok prezidenta o zastřelení předsedy vlády jako nejlepším řešení pro ty, kdo nesouhlasí s mojí politikou, zapadá do kontextu útoků White Media a fašistů, kteří organizovali demonstraci přímo před mým bytem. Prostě pan prezident se do toho takovým zvláštním způsobem zařadil a mě by nikdy nenapadlo, že v téhle sestavě jednou najdu prezidenta republiky.“

Bohuslav Sobotka, premiér ČR

Nyní vážněji:

Velmi aktuálně ve všech pádech skloňovaný termín dnes jsou evropské hodnoty, evropské tradice. Pozorný čtenář odkazy k nim jistě najde i mezi blogy periodika, na němž se nacházíme právě teď – mimochodem, je to zvláštní: že by opravdu v evropských tradicích a hodnotách bylo tak málo pěkného, že ani nestojí za to o tom psát? – K věci: pěkný a obsáhlý přehled o evropských (obecněji: o západních, ještě obecněji – o světových) tradicích, pokud jde o metodu kalašnikov, podává Zdeněk Zbořil – doporučuji k přečtení. (Pro méně pozorné čtenáře uvádím, že toliko doporučuji Zbořilův text k přečtení, avšak nikoli Zbořilovy názory a postoje k převzetí – to není totéž, ale jsou mezi námi tací, kteří zkratky tohoto druhu rádi hledají.) Mimo jiné z toho vychází, že prezident inkriminovaným prohlášením neřekl nic, co by nebylo obecně známo a co by se i v rámci naší, západní kultury, občas neodehrávalo. Čímž není řečeno, že je to správné. Je to konstatování faktu – nic víc a nic méně.

Troufám si tvrdit, že daleko spíše než o sám obsah prohlášení jde o osobu mluvčího. Zeman, pokud jde o pražské kavárníky, z principu nemůže udělat nic, co by bylo dobrého: nádech – špatně; výdech – špatně; zůstane živ – špatně; umře – taky špatně. Podobně, jako jeho předchůdce v úřadě, i on je ztělesněním všeho zla, a nádavkem ještě k tomu parazitickým červem, což Klaus – pokud mi paměť slouží – přece jenom nebyl. Na místě je fendrychovský povzdech: strašné.

No dobře; ale co s tím?

Nic. Jak píšu v perexu, jen poodstoupit a počkat. – Cože? Dokdy že máme čekat? Inu, počkejte do zimy, spadnou [1]. – Eh, kruciš…! to jsem se ale uřekl; skoro jako pan Vitvar s mrtvým komunistou. No nic, však jsme na Respektu, omluva ve stylu chytré horákyně to spraví – počkejme do voleb, a pak se uvidí. – Ty volby sice tak úplně demokratické nebudou, zatím ale nemáme lepší. – Snad, proboha, po předešlé větě nikoho nenapadne, že bych zmínkou o demokratických volbách ve skutečnosti ponoukal k celonárodnímu povstání!

Nebo že by přece jen…?

—o—

[1] … v čase 2:54

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama