Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Never-ending story

Možná to taky znáte. Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, pokoušel mě můj dědeček tím, že mi zpíval nekonečnou píseň.

.

Šel starý kolem fary, měl fúsy
Zpíval si pěsničku jakúsi
A tož jakú? – A tož takú:
Šel starý kolem fary, měl fúsy
Zpíval si pěsničku jakúsi
A tož jakú? – A tož takú:
Šel starý kolem fary…

Dědeček měl v očích šibalské ohníčky, voněl větrem, sluncem, tabákem, ze kterého si balil cigarety, a vínem, které si sám pěstoval a dělal. Měl ruce jako lopaty, mohutné, hrubé a neuvěřitelně těžké. Na jedné paži nesl mne, svátost, prvního a dlouho jediného vnuka, v druhé ruce cigaretu, ubalenou z Tarase Bulby, z níž mocně potahoval. Papírek, aby lepil, olíznul jsem já – takové cigarety mu chutnaly prý nejvíc. 

Reklama

Šli jsme z nádraží domů. Dědeček mi broukal nekonečnou píseň, bavil se mou netrpělivostí a čekal, až sám objevím, že je to jen hra.

 

–o–

 

Jak to vypadá, nepotrvá dlouho a dočkáme se dalších voleb. Tím se – trochu předčasně – uzavře jeden cyklus a začne nový. Jak takový cyklus vypadá očima řadového voliče? Představuju si to nějak takhle:

  1. Volič čeká na vypsání termínu voleb, aby se k nim dostavil a přispěl svou troškou do mlýna. Ze mlýna po semletí volebních lístků vypadne, jak volič věří, vůle lidu. Je to velká věc, tyhle demokratické volby; našeho voliče u srdce hřeje vědomí, že jedním z atomů, ze kterých se vůle lidu skládá, bude jeho vlastní hlas. – Než se volič dočká dne D, věnuje se každodenním činnostem, mezi nimiž většinou převažuje obstarávání chleba vezdejšího. Z každého bochníku volič odevzdá krajíc – no dobře, nebuďme troškaři: vlastně to je skoro půl pecnu – aby bylo z čeho financovat volby a tak.
  2. Nastává Den Voleb. Volič už dopředu tušil, že na volebním lístku bude napsána fůra lidí, o nichž ví málo nebo vůbec nic; kdyby chodil a sháněl kádrové posudky všech lidí na všech lístcích, byly by bochníky chleba vezdejšího o dost menší, potažmo nebyly by vůbec. Kdo tam ty lidi napsal a jak ten seznam ovlivnit, možná ví Bůh nebo Ďábel, ale náš volič není ani jedním z jmenovaných. V seznamu je taky pár lidí, o kterých si volič myslí svoje; tyhle tedy raději ne – ale co ti druzí, jsou lepší? Volič zná pár lidí, které by na lístku viděl rád, ti tam ale jako z udělání nejsou, nebo nejsou na stejném lístku. Volič tedy lístek trochu proškrtá a hodí do urny. Domů se vrací s pocitem, že zase volil kandidáty Národní fronty, protože nemohl volit tak, jak by volit chtěl.
  3. Po nějakém čase jsou volební lístky sklizeny a semlety a vůle lidu ohlášena. Voliče se zmocňuje neodbytný pocit, že je z lidu jaksi nepatřičně vydělen, poněvadž ve vůli lidu svou volbu nepoznává. Když zjistí, že většina ostatních voličů je na tom podobně, uklidní se – není v tom sám. Vrtá mu hlavou, kdo tedy je onen lid, jehož vůle byla ohlášena. Protože však bochníky chleba vezdejšího ve špajzu ubývají a vůle lidu velí odevzdat z každého pecnu ještě větší kus než předtím, jde volič po své práci, aby nemusel jít o žebrácké holi a více nad vůlí lidu nehloubá. Jen občas si postěžuje, posteskne, zanadává – pak se mu dostane poučení, že u voleb přece byl, a tedy má, co chtěl. – Jo, že u voleb nebyl? Inu, měl jít; čemu se pak diví, když za sebe nechal volit jiné? A kromě toho v devětaosmdesátém jistě cinkal klíči, tedy dobře mu tak.
  4. Čas plyne a zástupci lidu, zvolení v demokratických volbách, pilně pracují na seznamech, které budou vytištěny na volebních lístcích budoucího cyklu. Dá rozum, že tam nenapíšou nikoho, kdo toho není hoden, naopak! Musí tam být někdo, kdo si to zaslouží – v ideálním případě ten, který se již osvědčil.
  5. A nyní, milý voliči, pokračuj bodem 1.

–o–

Šel starý kolem fary, měl fúsy…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama