Reklama
 
Blog | Milan Kovár

No time to lose (II)

Není to tak dlouho, co se v diskusích pod několika články rozpoutala lítá ideologická řež o pohled na ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Palestinou. Dovolím si k tomuto námětu, ale nejen k němu, přidat svůj názor - myslím totiž, že právě teď je k tomu vhodná chvíle.

Je nošením dříví do lesa psát, že onen konflikt hoří už dlouho, hoří po dobu, souměřitelnou s dobou trvání jednoho lidského života. Nebudu psát o vinících a obětech: v různé míře a v různých časech jsou přítomni jedni i druzí na obou znesvářených stranách; po celou dobu trvání konfliktu se o to vedou nekonečné spory. Jenom dobře vyšlechtěná selektivní slepota znemožňuje (některým) příznivcům té či oné strany vidět, že podíl na konfliktu, byť v míře rozdílné, mají účastné strany obě.

V komorním prostředí Blog.Respektu všichni o všech tak trochu víme, kdo je kdo – proto nepřekvapilo, v jakém duchu kdo a jak na dané téma psal. Co mne však zcela zaskočilo, bylo toto dvojí:

(a)   intenzita zastávání stanovisek

Reklama

(b)   postoj redakce ke zveřejňovaným textům

Nejdříve k bodu (a):

Jedno ze zveřejněných  stanovisek překročilo – dle mého názoru – hranici nejen dobrého vkusu, ale také Kodexu bloggera. Ozval jsem se proti tomu, avšak má stížnost na onen článek byla shledána nepodstatnou – administrátoři blogu mou stížnost předložili redakci tištěného Respektu; po nějaké době admin v osobě pana Šimčíka přinesl mi tuto informaci (uvádím níže, bez odkazu, vše proběhlo v interní diskusi):

29.12.2008 11:55:48

Dobrý den.
Vážený pane Kováre,
váš požadavek jsem prokonzultoval raději i s redakcí tištěného Respektu. Dle vyjádření není článek pana Dvořáka závažně porušující kodex blogera.

Autor: Michal Šimčík

Kodex bloggera zavazuje autora zde psát tak, aby neporušil ani jedno z jeho ustanovení, jmenovitě cituji z Článku 1, bodu 6 Kodexu:

  • Blogger nesmí propagovat rasovou, národnostní, náboženskou a jinou nesnášenlivost.

Položme hned vedle úryvek z textu, který jsem napadl. (Autorem celého článku je Viktor Dvořák a celý článek si lze přečíst zde.)

Rozumný národ se zdravým pudem sebezáchovy by se nevydával na cestu, která může vést jen a pouze k nekonečné válce s mnohem silnějším nepřítelem ve které není naděje na vítězství. Palestinci se však nechovají jako rozumný národ. Jejich kolektivní zaujetí totální válkou proti Izraeli, ve které je každý Žid nepřítelem na život a na smrt, snese srovnání s poblouzněním některých národů během 2. světové války. Paralely s japonskými kamikaze či německým ostřelováním Londýna raketami V2 nejsou zcela náhodné. Palestinci nejsou nevinné oběti či snad rukojmí v rukou Hamásu, celé jejich obyvatelstvo nese odpovědnost za to, co se děje, a proto musí počítat s následky, tak jako německé a japonské obyvatelstvo neslo následky agrese, kterou jejich země rozpoutaly. Jak víme, západní spojenci si tehdy nebrali servítky a s klidem ničili celá města zápalnými bombami. V porovnání s nimi vede Izrael válku  s velmi nadstandardními ohledy na civilní obyvatelstvo, což je mu možná i ke škodě.

Nemohu si pomoci, ale ať čtu, jak čtu, věty

Palestinci se však nechovají jako rozumný národ. Jejich kolektivní zaujetí totální válkou proti Izraeli, ve které je každý Žid nepřítelem na život a na smrt, snese srovnání s poblouzněním některých národů během 2. světové války.

jsou propagací národnostní nesnášenlivosti, protože (každému) Palestinci podsouvají nepřátelství na život a na smrt vůči každému Židu, Kdybych něco podobného napsal na adresu gádžů a cigánů z Chánova, okamžitě (a po právu) mne smete vlna obecného rozhořčení.

Ale pojďme dál.

Palestinci nejsou nevinné oběti či snad rukojmí v rukou Hamásu, celé jejich obyvatelstvo nese odpovědnost za to, co se děje, a proto musí počítat s následky…

a dále, jak si můžeme přečíst, autor s klidem popisuje, jak „..západní spojenci si … nebrali servítky a s klidem ničili celá města zápalnými bombami…" a v závěru odstavce opatrně vyjadřuje lítost nad tím, že si Izrael v Gaze nepočíná stejně.

Nazváno pravým jménem: autor zde otevřeně vyzývá ke genocidě obyvatel Gazy, a že nejsem sám, kdo jeho poselství takto dekódoval, prokazuje diskuse pod jeho článkem: kritici pana autora jsou v ní sice v těžké menšině, což je děsivé, ale výzva ke genocidě byla rozpoznána a pojmenována právě tam.

Zastávám názor, že (otevřená) výzva ke genocidě národa je extrémním projevem národnostní nesnášenlivosti; Kodex bloggera byl tedy opět porušen, ale s ním snad i zákony České republiky…

–o–

Intermezzo: rasismus dnes

Přiznávám: jsem zaskočen aplausem, kterého se článku a v něm deklarovanému postoji dostalo – důkazem jsou mi hrubě převažující souhlasné ohlasy v diskusi nevídaných rozměrů a hodnocení karmou; hodnocení fakticky patří k nejvyšším, jaké jsem za svůj necelý rok pobytu na RB zaregistroval. Jednoznačně to vypovídá o preferencích čtenářů RB – vzorku společnosti, který s jistou nadsázkou považuji za čtenářskou elitu.

Rasismus a xenofobie dnes vypadají zcela jinak, než před padesáti, sto nebo dvěma sty lety – i ony se vyvíjejí. Posouvají se do roviny mnohem sofistikovanějšího projevu. Dnešní rasista už není obhroublý silák rozumu mdlého, vykřikující slabomyslné sentence typu „Židi do plynu" nebo „Černochy postřílet". – Jistě, jsou i takoví, ale jsou snadno rozpoznatelní a proto i málo nebezpeční. Rasismus už si vypracoval způsoby, jak proniknout do systému.

Snad se příliš nemýlím, budu-li tvrdit, že každá společnost své členy vychovává tak, aby jednali v jejím zájmu. Daleko účinnější, než zevní kontrola, je sebekontrola každého jednotlivce. Sebekontroly jednotlivců nejsnáze dosáhneme tak, že je přesvědčíme, že zájem společnosti a zájem jejich splývají: jednotlivci pak v dobré víře, že hájí zájem svůj, hájí zájmy celku – a že tyto zájmy mohou, ale nemusí nutně splývat, víme.

Jak se toho prakticky dosahuje? Každé společenství je charakterizováno určitými sdílenými hodnotami; ty pak jsou uspořádány do systému hodnot a formulovány v nějakém kodexu. Podaří-li se nám přimět jedince, aby přijal tento kodex za vlastní, máme vystaráno: veškeré své jednání bude odvozovat od něj – vychovali jsme loajálního člena společnosti.

Proč ten obšírný úvod? – Podaří-li se do obecného povědomí propašovat premisy, jejichž logickým důsledkem je rasistický postoj, lidé povedou sami sebe k rasismu. Rasismus pak už nemá zapotřebí vykřikovat zastaralá a naivní hesla, stačí udržovat „pre-rasistické konstanty" v systému: lidé už si sami ochotně odvodí, co je třeba.

Příklady? Není třeba chodit daleko: stati, psané odborníky i „odborníky", ujišťující čtenáře, že:

  • nejsnáze adoptovatelné dítě je…no, prostě, není to běloch
  • byl jednou jeden člověk, který (snadno) adoptoval dítě a pak s ním měl neskonalé problémy
  • tlupa nepřizpůsobivých jedinců mi nadávala, ale národnost, nezlobte se, ta není důležitá

Z takových a podobných premis – a jejich původcem nemusí být jeden autor – si vnímavý jedinec snadno odvodí, koho že je potřeba internovat v ghettu, ačkoli to nebylo nikde explicitně řečeno.

Takovými a podobnými způsoby zapouští rasismus a xenofobie kořeny.

 –o–

Zabývám-li se zde licoměrným povzdechem jednoho zdejšího autora nad nevyhnutelností kolektivního potrestání nerozumného a neposlušného národa, které si tento svým postojem a zejména ozbrojeným odporem některých svých příslušníků fakticky sám zapříčinil, nemohu si nevšimnout pojmu holocaust.

Pomiňme slabomyslnost zákona, který popření holocaustu kvalifikuje jako trestný čin a posouvá nás tak zase o krůček blíž k orwellovskému myšlenkovému zločinu; pomiňme skutečnost, že tento zákon staví oběti holocaustu do role nedotknutelné modly, čímž otevírá prostor pro vznik nového a zbytečného nepřátelství vůči nim; nedejme se rušit tím, že kocourkovští radní, znalí chytání světla do hrnců, zasedají v našem zákonodárném sboru – a pokusme se dobrat smyslu toho nařízení. Ten zákon stanoví, že není možné znevažovat utrpení nevinných beztrestně a že není možné veřejně tvrdit, že se neodehrálo.

A teď srovnejme:

(1)   holocaust národa X se nikdy neodehrál

(2)   národ Y si případnou genocidu zavinil sám

Tvrzení (1) je typické pro popírače holocaustu, který se tak staví mimo zákon. Tvrzení (2) nám ve formě poněkud zastřené – ale nepříliš – předkládá autor onoho článku. Můžeme se dohadovat, které tvrzení stojí morálně níž; já volím (2).

Dotyčný autor se ve svém článku pasuje do pozice Hospodina, který počítá spravedlivé a zvažuje, zda bude hnízdo hříchu ušetřeno, či nikoli; a vychází mu, že nikoli.

Teď, teď! je ta pravá chvíle – kde jsou vaše hlasy, salónní humanisté všeho druhu, zastánci přirozených porodů a obránci práv dětí ještě nenarozených? Teď se měly vaše hlasy rozezvučet! Tady někdo volá po kolektivním trestu, který dopadne i na děti v prenatálním stadiu: být Palestincem je prostě dědičný hřích.

Co zastánci křesťanských a evropských tradic – nic? Ani vaše hlasy nezazní? Otevřená adorace kolektivního trestu je v souladu s vaším pohledem na svět? Přijetí principu kolektivní viny nás přece vrací do doby hluboko starozákonní, někam před potopu světa. Co kdybychom zrovna dnes, 8.1.2009, podle stejného principu soudili ne jednoho, ale všechny bloggery za puncovanou blbost jednoho čtenáře? – padni, komu padni, ne?

Mohl bych ještě rozebírat řadu věcí: pozoruhodný je názor autora, že odpor vůči protivníku, který mne převyšuje silou, je nerozumný. Podle toho je nerozumný každý odpor vůči přesile a bezpráví, tedy i vůči okupaci, počítaje v to i československý odboj za 2. světové války.

Znáte tu anekdotu, kdy Slovenská republika vyhlásila válku Číně? Delegace z ČLR dorazila při svém pátrání, kde Slovensko leží, až na Velkou Fatru, kde potkala baču, pasoucího ovce: Bačo, vy jste nám vyhlásili válku? – Nuž hej, vyhlásili. – A víš, kolik nás je? – Nuž neviem, koľko? – Asi miliarda. – Ci boha…! – a kde vás všetkých pochováme? … Zpátky na zem: jedině v tomto případě snad, podle dotyčného autora, byl by osvobozenecký boj Číňanů proti slovenským okupantům z anekdoty rozumný a oprávněný, neboť v převaze, materiální i početní, byla by oběť.

Ve svém dalším článku, povzbuzen masivním a převážně kladným ohlasem, již autor opustil svou opatrnost a je odvážně otevřený:

Obyvatelstvo, které je islamismem poblouzněno, je třeba k rozumu přivést použitím zásady kolektivní odpovědnosti za zločiny jím zvolené, tolerované a podporované vlády. Konkrétně, obyvatelstvo musí být za podporu terorismu kolektivně trestáno uplatněním síly.

K tomu samozřejmě mám co dodat, ale již nikoli na adresu autora.

Nyní k bodu (b):

Za publikovanou stať na jakémkoli serveru nese odpovědnost dílem autor, dílem provozovatel serveru. Svůj díl odpovědnosti uplatňuje provozovatel jednak tím, že autory textů omezí Kodexem bloggera, jednak tím, že si ponechává právo problematické texty buď nezveřejnit, nebo jejich zveřejnění omezit. Je to logické – svoboda publikovat a odpovědnost za publikované jsou dvě strany jedné mince.

Bylo by ku prospěchu věci, kdyby se ke svému dílu odpovědnosti přihlásila i redakce. Kdyby se tak stalo, ubylo by třenic, ubylo by sporů, byla by jasně dána pravidla publikování, o která se bloggeři marně přou. Dávám na zváženou, zda jsou členové redakce, případně i další osoby, odpovědné za chod Blog.Respektu, na těch správných pozicích. Soudím, že jejich talent by byl lépe využit někde ve vitríně entomologického ústavu; roli mrtvého brouka ovládají totiž skvěle.

Neshledává-li redakce tištěného Respektu v obou dotčených článcích nic rasistického a xenofobního, rozcházíme se v názorech, a to velmi podstatně. Svým vzkazem mi redakce Respektu sděluje, že Kodex bloggera je zhotoven z laminátu a lze ho libovolně ohýbat – to je jakýsi signál, který je zřetelně slyšet a musím ho vzít na vědomí.

Co si budeme povídat: pořád platí, že sdělovací prostředky významně formují obecné povědomí a veřejné mínění. Jedna věc je reflektovat, že ve společnosti rasistické a xenofobní názory jsou a jsou docela živé; to je jistě třeba. Podpořit takové autory svým (zatím snad jen tichým) souhlasem je ale věc druhá a zcela odlišná; a vidím, že právě to teď Respekt činí. – O úloze periodika, které má ve šítu úctyhodný pojem „respekt", mám jiné představy. Slovo "respekt", přeloženo do češtiny, mohlo by znít "úcta". Zveřejňování textů, žádajících uplatnění kolektivní viny (viz výše), nemá s úctou k názoru jiného člověka společného vůbec nic.

Úlohu, kterou vedení RB evidentně nezvládá, přitom zvládá každé alespoň jen trochu úspěšné nakladatelství: u vědomí, že jeho produkce je jeho výkladní skříní, vybírá, co vydá a v jaké edici, co nevydá vůbec a kterým autorům doporučí publikovat jinde. Nezdá se však, že by se na Blog.Respektu k něčemu takovému schylovalo. Posledně jmenované doporučení tedy ukládám sám sobě.

–o–

Skok na konec diskuse zde.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama