Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Ombudswoman

Aktivní vůl je horší než třídní nepřítel. – Ale ví to paní Šabatová?

–o–

Čím jsem byl, tím byl jsem rád, tak nějak praví klasik. Má to něco do sebe: z každé role, do které nás život postaví, můžeme se něčemu užitečnému naučit. V mém životě bylo období, kdy jsem se v matičce měst coby agent realitní kanceláře živil pronajímáním bytů, a z těch dřevních časů zbylo mně spousta zábavných zkušeností a jako bonus – byt.

Jak víme, byt v Praze je terno, ale když v Praze toho času nebydlím, sama se nabízí možnost udělat z atraktivního bytu v atraktivní lokalitě zlatý důl. Stačí málo – výhodně byt pronajmout, což – jak vás jistě již dávno napadlo – bývalý realiťák zvládne levou zadní.

Reklama

Nemyslete si, že najít vhodného nájemce je jen tak. Nájemce, když si ho jednou do bytu nasadíte, jen tak z bytu nedostanete; o to je zákony dobře postaráno. A když už nepohodlného nájemníka přece jen z bytu nakonec vystrnadíte, může se stát, že nemovitost naleznete ve stavu, kdy nejen že ji nepoznáte, ale už ani znovu nepronajmete. Povídá se mezi lidem, že rozvod od stolu a od lože dnes je ve srovnání s vyhozením špatného nájemníka úplná prdinka. Při výběru nájemníka je proto opatrnost a prozíravost nanejvýš na místě.

Co vám budu povídat: sháněl jsem, hledal, nabízel a jednal, až se mi nakonec podařilo zkontaktovat muže jménem Namoso Ewonuwu původem z Keni, který se jevil jako movitý a perspektivní klient. Záhy jsme se domluvili na prohlídce bytu. – V dohodnutý čas zazvonil zvonek a za dveřmi stál pan Ewonuwu. Byl jsem kdysi nakloněn věřit, že mne už jen tak něco nepřekvapí; to jsem si ale fandil přespříliš.

–o–

Muž za dveřmi byl tmavé pleti, byl bos a oděn do kostkované deky, přehozené přes rameno. Na hlavě měl čelenku, ověšenou mincemi, v nose a v uchu kroužek, a opíral se o oštěp, který držel v ruce. Kde já jsem takového už někdy viděl…?

A vzpomněl jsem si! Jako kluk jsem hltal cizokrajné příběhy, mezi nimi i cestopisy od pana Grzimka, které byly plné fotek: Masajové! Nebylo pochyb: pan Namoso Ewonuwu z Keni je masajský válečník. – Rychlostí několika terrabytů za tisícinu vteřiny jsem projel veškeré záznamy o Masajích, co v paměti mám.

Masajové jsou pastevci a jejich největším bohatstvím je dobytek. Živí se hlavně směsí mléka a krve, kterou získávají tak, že svému dobytku pouštějí žilou. Příliš se nemyjí – v buši není vody nazbyt. Žvýkají betel, upilovávají si zuby a všude kolem sebe plivou; stěny chýší vymazávají kravským lejnem, které, když uschne, již nesmrdí. To všechno dohromady je mimořádně romantické a – jak jistě nahlížíte – úžasně multikulturní, zvlášť to lejno, rozmazané po zdech.

Sečteno a podtrženo: pan Ewonuwu si můj byt nepronajme, to by tak ještě scházelo. Bude žvýkat betel, bude po zemi plivat, přivede si do bytu nějaký dobytek a po zdech budou společně mazat lejno. – Ne, Masaje ve svém bytě nechci.

K tomuto rozhodnutí jsem dospěl dřív, než se zastavily panty otvíraných dveří; ani Chuck Norris by nebyl rychlejší.

Pan Ewonuwu ovšem pro mé výhrady projevil pramálo pochopení a vyjádřil doměnku, že základem mé odmítavé reakce je jeho etnicita. Měl pravdu, přirozeně; říct nahlas jsem to ovšem nemohl, poněvadž bych snadno mohl být obviněn z rasismu – jak ostatně pan Ewonuwu v závěru své řeči neopomněl naznačit. – Co teď?

A tehdy mne zachránila moudrost předků. Vzpomněl jsem si na pořekadlo – komu dal Pán Bůh úřad, tomu dal i rozum.

Neděláte dobře, přátelé, spíláte-li moudré ochránkyni práv! Ona vlastním příkladem jde prostému lidu vstříc a ukazuje, jak důmyslně skloubit zákony zdánlivě protichůdné v multikulturní jednotu. I použil jsem návod, který nám všem, ustrašeným majitelům nemovitostí, poskytla sama paní Anna Šabatová.

A řekl jsem:

 „Ne, pane Ewonuwu, to byste mi špatně rozuměl! Já proti Masajům nemám ani to nejmenší, naopak! Od mládí jsem vaši kulturu obdivoval! Pití krve s mlékem, to je pozoruhodné; pokud jde o mazání lejna na stěny chýší, sám jsem to v raném dětství zkoušel, věřil byste? Místo chýše jsem tehdy měl svou dětskou postýlku, a nemaje lejna kravského, použil jsem vlastní! Ale rodiče, víte… neměli pro to pochopení. Tenkrát ještě koncept multikulturnosti nebyl rozpracován tak jako dnes. – A mnohoženství vám závidím, ani nevíte, co máte…!

Jenomže, pane Ewonuwu, já bohužel nemám jistotu, že si můj byt chcete skutečně pronajmout. Nemám jistotu, že ve skutečnosti nejste provokatérem, najatým za peníze daňového poplatníka kanceláří veřejného chránce práv. Takový případ už tu jednou byl – rozumíte?

A proto s vámi nájemní smlouvu raději neuzavřu!“

–o–

 

 Jako ilustrace byla použita mezinárodní značka Nebezpečí – dráždivé látky

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama