Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Ozbrojte se, pravím vám. Ozbrojte se!

Poučení z krizového vývoje po kolínsko - hamburské multikulturní ochutnávce.

Policie vám nepomůže, a důvody jsou k tomu dva.

Důvod první je ten, že policie téměř nikdy není tam, kde je akutně potřeba pomáhat a chránit (silniční kontroly a bukaření s radarem nejsou ani tak pomocí a ochranou občanovi, jako spíš pomocí obecní či státní kase a ochranou služebního postupu). Je to principielně nemožné: nikdo – ani policie se všemi svými pravomocemi – předem neví, kde dojde ke krádeži, loupeži či přepadení. Stovky, možná tisíce každodenních případů kriminality, včetně ostudné střelby v Uherském Brodě, jsou toho důkazem. – Důvod druhý je ten, že ač by z lidského hlediska – i policista je člověk a není mu cizí soucit – pomohla ráda, může se stát, že nebude jí to dovoleno. Ve chvíli, kdy píšu tento text, už není tajemstvím, jaké pokyny měla německá (a nejen německá) policie ohledně vyšetřování a stíhání kriminality, páchané „uprchlíky“.

Vláda a zákonodárné sbory vám nepomohou. Ne že by chtěly; ony totiž – soudě podle chování a vnějších projevů – vůbec netuší, čím běžný občan žije, jaké řeší problémy a jaká rizika kdy podstupuje; o nějaké pomoci (třeba alespoň ve formě stabilního a předvídatelného právního prostředí) proto nemůže být ani řeč. Naopak mohli bychom pohovořit o záškodnictví z jejich strany – ale toto téma si, s dovolením, ponechám v šuplíku na předvolební časy, budu-li mít v té době na Respektu ještě blog.

Nikdo vám nepomůže. Primátorka Kolína nad Rýnem ale přispěje aspoň dobrou radou: držte si cizince na délku paže od těla. Škoda jen, že nedostala příležitost předvést praktickou ukázku – nedávno jsem v této souvislosti viděl fotografii jistého německého politika s paží nataženou a lehce pozdviženou; co říkáte – pomohlo by to jako sebeobrana? Myslím, že na Silvestra určitě: policisté by vás okamžitě sebrali a umístěním do cely předběžného zadržení tak ochránili před sexuálními útoky osob arabského a severoafrického vzezření, které v žádném případě nelze spojovat jakýmkoli způsobem s uprchlíky.

Ani to tak dlouho netrvalo, a je to tady; chtělo by se zvolat: Teď, když máme, co jsme chtěli – do multikulturního obohacení zvesela!

Pamatuju si to dobře? Těm, kdož předvídali silvestrovské události u sousedů západně od nás, je spíláno do xenofobů, rasistů, nacistů, do nahnědlé lůzy a je jim vyčítáno strašení uprchlíky. Neměl ten Konvička nakonec pravdu? Měl, že ano? Ale říkat se to nesmí!

Stručně, dnes už je notoricky známo: v Kolíně nad Rýnem a v Hamburku se na Silvestra shoufovali afro-arabští přistěhovalci, v počtu cca 1000 osob, a ve skupinách, čítajících 20-200 mužů, sexuálně napadali a přitom okrádali kolemjdoucí ženy. Obětí bylo ve chvíli, kdy začal vznikat tento text, přes tři stovky, a nahlášena nejméně dvě znásilnění, pak už jsem to přestal sledovat.

Některé oběti vypovídaly, že dav útočníků je hnal jako dobytek. Policie byla proti takovému počtu útočníků bezmocná.

Tyto dvě věty si zapamatujme, ještě se k nim vrátím.

—o—

 Narazil jsem před časem na zajímavý článek o Wilhelmu Canarisovi. Možná, že po jeho přečtení (doporučuju!) vás napadnou stejné otázky jako mne: má paní Merkelová také svého Canarise? A pokud ano, kdo to je? Odpovědi na takové otázky, jakkoli mohou být zajímavé, nejsou ale bodem, k němuž mířím teď. – Celou historií kolem Canarise a spol. se totiž táhne jako červená nit toto jedno: Němci celou tu dobu věděli, kam je Vůdce táhne; věděli dopředu, co se stane; uvědomovali si celou tu zrůdnost a taky naprosto přesně tušili, jak to celé skončí.

A přesto: celou tu dobu byli Němci k Vůdci loajální, celou tu dobu drželi hubu a krok. – Má-li nějaký národ v Evropě mimořádné vlohy k cyklistice, to jest – nahoru se hrbit a šlapat pod sebe, Češi to věru nejsou; v umění držet hubu a krok před námi naši západní sousedé vedou, řekl bych, o několik koňských délek. Není to tím, že by nebyli dostatečně tvořiví a přemýšliví, naopak. Avšak jejich sklon bezpodmínečně respektovat vrchnost, ať je sebehorší, opakovaně přinášel evropskému kontinentu krušné časy a myslím (kéž bych se mýlil), že se k tomu schyluje zas – po kolikáté vlastně už?

—o—

Jedním z nejsmrtelnějších vynálezů moderní doby je politická korektnost. Všiměte si: politik ve vrcholné funkci, píší-li dnes o něm česká média, je lídr, což je otřesný paskvil anglického slova leader. Víme samozřejmě, co to slovo znamená, a máme plnohodnotný český ekvivalent; ale než to přeložíme, řekněme si ještě rusky – вождь [vožď] a čínsky – 领导人 [lin-tao-žen]. Zatím se pořád nic neděje, když to však řeknete německy, pomalu abyste balili bačkory a kartáček na zuby – tedy to radši nedělejte; jenom, až bude ta příležitost, zeptejte se Sobiše či Babotky, co je jim milejší – když o nich média budou hovořit jako o lídrech, nebo o vůdcích? Ach, ten kód a jeho interpretace, snad si rozumíme.

Reklama

Politická korektnost je standardizovaná faleš a pokrytectví, povýšené na ideologickou normu společenské komunikace. Předchozí odstavec je snad legrační a jistě neškodná ukázka, jak ale politická korektnost dokáže zaškodit, vidíme v souvislostech „uprchlické“ krize.

Skutečnost, kterou s předstihem tajné služby a bezprostředně „lid“ či „ulice“ vnímaly naprosto zřetelně, to jest – že skutečných uprchlíků, tedy skutečně potřebných, je mezi migranty malé procento a převažují migranti ekonomičtí, tuto skutečnost politické špičky, führeři Evropské unie, tvrdošíjně odmítaly vidět a varovné hlasy byly dehonestovány nálepkami extrémismu. Mainstream, věren zásadě koho chleba jíš, toho píseň zpívej, zásoboval veřejný prostor tendenčními chvalozpěvy na vítače migrantů a zmanipulovanými fotografiemi utonulých dětí. Ani ne hrstka, spíše pouhá špetka jasnozřivých politiků byla za nekompromisní a jediný logický postoj (omezit migraci, dodržovat zákony) halasně ostouzena, aby nedlouho na to, pěkně v tichosti a jsouce donuceni tlakem veřejného mínění v postižených zemích, převzali führeři EU postoje takřka identické. Vrcholem pokrytectví pak bylo jejich „překvapení“ na Nový Rok, ačkoli si před hlasy, které události tohoto typu předjímaly, mocně ucpávali uši. Ne tak, že to nikdo netušil – tušili to mnozí, to jen pokrytci s führerin Merkel v čele to nechtěli slyšet: neodpovídá-li ideologie realitě, tím hůř pro realitu.

Server Spiegel.de:

Ženy s doprovodem nebo bez doprovodu byly doslova předhozeny mase mužů, z nichž mnozí byli silně opilí. Policisté v oblasti neměli nad situací naprosto žádnou kontrolu.

Die Welt:

Podle zasahujících policistů mužům nešlo v první řadě o to, aby své oběti okradli. Hlavním motivem činu prý bylo „sexuální pobavení“.

Leadership Evropské unie se tak může postavit do jedné řady s někdejší věrchuškou států sovětského bloku: jedni i druzí prokázali, že jsou připraveni občany, za něž převzali odpovědnost, obětovat své pokřivené ideologii.

—o—

 Skutečnost je podle všeho taková, že opravdoví chudáci, ti nejnuznější, jsou ve svých válkou rozbitých zemích doslova uvězněni a bez prostředků. Laskavému čtenáři ponechávám k samostatné úvaze, zda je ubohým uprchníkem ten, kdo si může dovolit zaplatit převaděčům například částku ekvivaletní cca 200 tis. Kč a stěžuje si na švédské jídlo s tím, že by je nežrala ani kočka, že v azylových střediscích není internet, a podobně. Zda by na jeho místě stejně jednal i ten, kdo dlí v rozbombardované syrské vesnici a nemá co jíst, protože už uvařil a snědl i listí, otrhané ze stromů. Také ponechávám k samostatné úvaze otázku, do jaké míry je zdejší pracovní trh schopen obohatit jedinec, který si na svém ajfounu nedokáže ani zjistit, jaké počasí a kulturní zvyklosti panují v zemi, která je cílem jeho cesty.

—o—

Skupina osob, kterou můžeme zahrnout do pojmu vítači uprchlíků, říká nyní, po osvěžující kolínské multikulturní vložce, zhruba toto: Ano, mezi imigranty jsou jistě zločinci, to ale neznamená, že jsou jimi všichni.

To je nade vší pochybnost pravdivé tvrzení, domnívám se však, že neakcentuje dostatečně některá, nyní již nepopiratelná fakta. Proto navrhuji tuto pravdu formulovat výstižněji:

Mezi imigranty jistě jsou slušní lidé, to ale neznamená, že jsou slušní všichni.

 —o—

Je pár dní po Hromnicích a proud novinek, z nichž ani jedna není povzbudivá, neustává už celý měsíc. Jak se dalo očekávat, pátrání po pachatelích silvestrovských útoků je neúspěšné; evropští lídři slibují střídavě hory-doly a nesplnitelné; vychází najevo, že situace je ve skutečnosti ještě daleko horší, než se po prvotním šoku zdálo, a Švédsko pokročilo, pokud jde o rozpad hodnot (ano, nejde o nic menšího), mnohem dál, než Německo, kde to po Silvestru prasklo jako první. Konečně máme první hmatatelné výsledky multikulturního obohacení. A nejen Švédsko, ale jak se ukazuje, i Dánsko ví svoje.

Sestupme však po levotočivém schodišti z vyhlídkové terasy slonovinové věže do přízemí, a s jevy, o nichž politici v horních patrech obětavě jednají s nasazením vlastní kariéry, setkejme se tváří v tvář. – Vím, bude mi namítnuto, že u nás, v České republice, migranti (skoro) nejsou, nikoho neobtěžují a neznásilňují, nebezpečí z jejich strany u nás žádné nehrozí. To je pravda, a já k tomu doplním jen jedno slovo: zatím. Prezident Zeman v této souvislosti pravidelně připomíná, že činit protipovodňová opatření nejlepší je v době, kdy povodeň ještě nenastala. Moudrý muž, říká Lao-C‘, zabývá se velkým, dokud je ještě malé. – Není ta připomínka politicky nekorektní? Jejím logickým důsledkem je, že většina současných politiků, kam oko Evropana dohlédne, jsou nekompetentní hlupáci.

Já vím – říkal jsem, že vyjdeme na ulici a půjdeme pěšky. Dobře tedy: zabočili jsme ze světlého bulváru do úzké temné uličky a proti nám vykročila skupina osob severoafrického vzezření, jinak nikde nikdo. Nebo jsme po koncertu nastoupili do poloprázdné noční tramvaje a slečnu, sedící opodál, obstoupila skupina mladíků, kteří – Alláh je mi svědkem – vypadají jako Arabové. Ani v jednom z případů ty osoby samozřejmě nelze spojovat s uprchlíky, ale atmosféra houstne – co teď?

Vláda a zákonodárné sbory vám nepomohou.

Policie vám nepomůže.

Nikdo vám nepomůže.

Jediná pomocná ruka, která je nablízku, nachází se na konci vašeho ramene. Bylo to tak celé věky a čím dřív se k tomu vrátíme, tím lépe.

—o—

Není samozřejmě nikde psáno, že to tak musí skončit; je ale dobré připravit se na to, že přijde chvíle, kdy bude nutno řídit se radou kolínské paní primátorky a mít cizince od sebe na délku paží a nepustit je blíž. Je lepší naučit se plavat a potopení lodi nikdy nezažít, než spoléhat na to, že loď se prostě nepotopí a když, tak se o nás někdo postará: o neplavce totiž často postará se pohostinné mořské dno.

S argumentem natažené paže pojí se ještě jedna, zatím málo zmiňovaná okolnost – totiž otázka komunikace.

Komunikují-li spolu, vzájemně se přitom multikulturně obohacujíce, dvě kultury, hlavní díl odpovědnosti za oboustranné porozumění nese vždy ta vyspělejší z nich. Vyspělejší kultura musí své komunikační protokoly přizpůsobit kultuře méně vyspělé, jinak je vzájemné porozumění vyloučeno. Dopouští-li se někdo násilí, je to patrně proto, že vyšší formu komunikace (řeč, argumentace, diskuse) neovládá a je třeba odpovědět mu tak, aby porozuměl – tedy rovněž násilím. Je mi líto – ale dokonce i naše zákony uznávají, že obrana, má-li uspět, musí být důraznější než útok.

—o—

Nechme pro tuto chvíli politiky tam, kde jsou – co může pro svoje bezpečí udělat řadový jedinec, který nežije v příslovečné věži ze slonoviny, zajištěn vycvičenou ochrankou, jako třeba svého času Václav Klaus? – Má odpověď zní: nic. Pro bezpečí nic, ale uznat přítomnost nebezpečí a zařídit se podle toho, to může každý z nás.

Lze pořídit si zbrojní průkaz a naučit se používat střelnou zbraň k osobní ochraně. Události poslední doby ukazují, že například v Izraeli ozbrojenost civilního obyvatelstva je vysoká a velmi často je útočník zastaven ozbrojenými občany daleko dřív, než by toho byly schopny policie nebo armáda.

Lze zařadit do svého života studium bojových umění. Kromě primárních praktických dovedností (předcházení sebeobranným situacím, resp. jejich řešením, když už k nim dojde) přinášejí bojová umění svému adeptu pravidelné a všestranné cvičení, základ zdravého životního stylu, v zdravém těle zdravý duch: na tom nelze než získat, i když člověk své bojové dovednosti v reálu nikdy nepoužije. Ostatně, byl to pan Funakoshi Gichin, zakladatel moderního karate, kdo řekl: Učíme se bojovat, abychom nemuseli bojovat. Škála bojových umění je mimořádně široká a podle svých schopností a přirozeného tíhnutí vybrat si může téměř každý.

Lze studovat a cvičit schopnost přežít v přírodě za ztížených podmínek a s minimem vybavení. Příslušníci generace, která prošla školou trampingu, skauta a (někdy) vojenským výcvikem, vědí, o čem mluvím; možná jsem zbytečně pesimistický, ale zdá se mi, že tyto dovednosti mezi lidmi se vytrácejí. Dnes často slýcháme o vlastenectví; což ale není základem vlastenectví v prvé řadě schopnost postarat se o sebe a o své nejbližší? Aby se nestalo, že je bude někdo hnát jako dobytek.

—o—

Vím: vše, co jsem uvedl výše, je nepohodlné a vyžaduje čas navíc, kterého není nazbyt. Většinu našeho času zkonzumuje profese, kterou obstaráváme obživu pro sebe a pro svou rodinu – a pak samozřejmě taky ta rodina, jinak by to asi nemělo smysl. Život však může každého člověka postavit do situace, kdy mu jeho mírumilovná tvůrčí profese nebude nic platná.

Učme se bojovat, abychom nemuseli bojovat – a ozbrojme se.

Ozbrojme se znalostmi, dovednostmi – i zbraněmi.

—o—

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama