Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Svědkové Kovárovi: sedmé výročí (upraveno)

Ano, přátelé, je to tak - přesně v duchu statistiky, kterou vidíte vedle článku, když ho otevřete: v čele sekty »»» stojím již sedmou sezónu.

–o– 

Kdysi dávno, asi tak před osmi či devíti lety, se mi náhle a nečekaně stalo to, co mne v životě pravidelně nepravidelně tu a tam potká: splnil se mi sen. Vidím to jako dnes: vyzvedl jsem si fotoaparát z opravny, vyšel ze dveří a rozhlédl se.

Vedlejší výloha patřila cestovní kanceláři, která nabízela zájezd – last minute na Zakynthos.

Reklama

Na letáku za výlohou fotka: smetanově bílá pláž přechází v nadýchané nic kýčovitě azurové barvy.

V azurovém nic se vznáší bílá výletní loď a díky stínu, který loď pod sebe vrhá, pochopíte, že azurové nic je ve skutečnosti neskutečně průzračná a čistá mořská voda.

Zakynthos. Čtrnáct pobytových dní za bezvýznamně nízkou cenu, kterou jsem už zapomněl: sen na dosah.

zakynthos.jpg

Zakynthos. Někam sem vedou kořeny toho všeho.

Na Zakynthu jsem pobyl a bylo mi tam dobře. Těch čtrnáct dní pobytu sama se sebou v místech, kde jsem nikoho neznal a nikdo neznal mne, byl fantasticky osvěžující zážitek. Po dvou týdnech koupání v moři, meditací, cvičení a toulání po vcelku pustém Zakynthu jsem se vrátil totálně zregenerován.

Není divu, zatoužil jsem po takovém zážitku znovu, ale v létě 2003 jako z udělání nebyl zrovna žádný vyhovující zájezd na Zakynthos po ruce. Nakonec jsem vyrazil jinam: s cestovní kanceláří JógaTurist (proboha! slyšeli jste někdy o nějaké takové?) na Istrii do Chorvatska.

Že to bude jiné, než na Zakynthu, pojal jsem podezření již v autobuse. S JógaTuristem nade vší pochybnost jezdí samí jogíni; většina lidí v autobuse se znala a ačkoli jsme si byli cizí, pořád se mne snažili zatahovat do rozhovoru – krucinál, jsem já nějaký jogín, či co? Snad jsem s nimi ani neměl jezdit.

Ale cestující se nakonec unavili a usnuli, autobus projel Rakouskem a Slovinskem a ráno nás zastihlo na hraničním přechodu do Chorvatska. Zbývajících pár minut k cíli uběhlo jak voda.

Ubytování příjemně překvapilo a večer se ukázalo, že kromě jogínů jely v autobuse i břišní tanečnice a jejich břišně netančící partneři. Každá skupinka měla svůj program: ráno a večer se v odlehlém koutě tiše kroutili jogíni a v protilehlém koutě louky se za zvuku orientální hudby z magnetofonu rytmicky kroutila břicha a zadky břišních tanečnic. Třetí skupinka, netančící nejogíni, vyvíjela neřízenou relaxaci všeho druhu: pláž, pivo, taverna a tak.

IMG_8215.jpg

Tímhle pohledem vás přivítá Kanegra – než seběhnete na pláž

Čtvrtou, jednočlennou skupinu jsem představoval já. Louka v Kanegře je veliká a odlehlých koutů na ní najdete hned několik. Zabral jsem jeden z nich a když jsem se zrovna neoddával koupání a jídlu, což jsou dvě moje významné záliby, oddával jsem se podivnému pomalému mávání rukama a nohama, které nepřipomínalo ani jógu, ani břišní tanec a vydrželo dlouho, dlouho – jogíni dojógovali a tanečnice dotančily a tomu divnému cvičení nebyl konec.

IMG_8715.jpg

Louka v Kanegře

Pak za mnou přišli dva maníci ze skupiny netančících nejogínů: že to, co cvičím, bude nejspíš taiči, že se jim to líbí a jestli bych je to nemohl naučit.

Ano, takhle nějak to bylo.

Nakonec se mnou cvičili téměř všichni netančící nejogíni a přidali se i někteří jogíni a jogínky a břišní tanečnice.

Z hledače klidu a osamění se stala další atrakce JógaTuristu a při tom už zůstalo: letos je to sedm let.

IMG_0276.jpg

–o–

Sedm let je kus života a chceš-nechceš, za tu dobu se hodně změní. Ty dva netančící nejogíny, kteří to všechno spískali, potkávám na Istrii každý rok, a jeden z nich, Richard, nevynechal dodnes ani jedno cvičení. Takže sektu vlastně založil on – a Ivan Derer, ačkoli s námi necvičí, jí dal v diskusi někde dříve jméno: Svědkové Kovárovi. – Kdo by to byl tehdy řekl, že budu mít jednou tolik přátel. Přátel, kteří se mnou v různých místech celoročně cvičí, jsou mi inspirací, zrcadlem a zdrojem poučení.

Je to dobrých sedm let, všem vám děkuji!

A s Richardem si to vyřídím při qi gongu.

–o–

Dovětek

Při tolika lidech, se kterými se setkávám při cvičení a jeho organizaci, je těžké poděkovat a na někoho při tom nezapomenout. Dík patří rodině, která mi moje cvičení nejen trpí, ale naopak mne v něm podporuje. Dík patří učitelkám a učitelům, kteří mi předali a předávají svoje dovednosti a vědění. Dík patří všem, kteří mne podporují při organizování seminářů, cest a akcí všeho druhu, se cvičením souvisejících. Dík patří asistentům, bez jejichž pomoci bych nemohl přiblížit cvičení všem zájemcům.

Dík patří všem, kteří se rozhodli ode mne se učit, protože mi tím umožnili, abych se učil také já od nich.

Dík patří Richardovi, mimo jiné za připomínku výročí a za obětavou pomoc při likvidaci láhve portského vína. – Nějaké úlevy při cvičení z toho ovšem nevyplývají, Richarde, naopak.

IMG_8165.jpg

Autor. Nebylo mu nic a je mu lépe.

–o–

Dovětek II

Milí čtenáři, jeden z vás, David, mne usvědčil z chyby.

Ano, je to taK: když rozdělíme úsečku na (n) dílů, hraničních bodů dostaneme (n+1). Jestliže prožíváme sedmou sezónu, trvá ono šťastné období právě šestý rok.

Jenže co teď s tím? My jsme s Richardem sedmé výročí již zapili, a vypité porto (Don Pablo, Ruby) již dávno nevratně prošlo naším krevním oběhem a zažívacím traktem, přičemž nás nezanedbatelně obveselilo. – Prostě jsme to ve vožralství oslavili rok předem a já jsem si to dodatečně nepřepočítal.

Jediné schůdné řešení, které mne napadá, je toto: komu vadí zmíněná nepřesnost, může si rok počkat a článek přečíst, až nastane vhodný letopočet – suchar jeden.

My ostatní to holt oslavíme příští rok znovu – letos to bylo na nečisto.

A je to!

–o–

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama