Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Tajný deník čínského cestovatele. Sunny

Sunny je moje ucitelka cinstiny. Ma samozrejme i cinske jmeno, ale nema sve jmeno rada; vyminila si, ze kdyz o ni budu psat, nesmim je pouzivat.

Nelaska k vlastnim krestnimu jmenu ma velmi konkretni duvod: podle vykladu, ktery mi k nemu Sunny poskytla, to jmeno oznacuje milou, hodnou, zpusobnou, sladkou a poslusnou divku. Tedy divku presne takovou, jaka Sunny byt nechce.

Sunny je sikovne mlade devce. Zeptat se damy na jeji vek je trapas jenom na Zapade, v Cine se svym vekem nikdo netaji. Sunny ma ctyriadvacet let a pochazi ze zemedelske rodiny, zijici na ostrove Heinan. Jeji anglictina mi pripada naprosto perfektni, coz je snad z casti i tim, ze anglictina moje ma k dokonalosti nesmirne daleko. Vrcholnym cilem naseho spolecneho snazeni je ve vzajemne komunikaci anglictinu zcela vypustit. Tomuto cili jsme ovsem, navzdory pedagogickym schopnostem me ucitelky, zatim velmi, ale opravdu velmi vzdaleni.

Nase spolecne chinese lessons samozrejme nejsou jen o cinstine. Jsou plne vzajemneho vyzvidani, jak to chodi „tam u vas“.

Reklama

Moc se mi libi jeden vas zvyk, ktery v nasi kulture nemame: dekovat si i v uzkem rodinnem kruhu. Cinane svym nejblizsim nedekuji. S mym pritelem (je to sympaticky blondaty mladik a pochazi z Jihoafricke republiky – pozn. aut.) na to nekdy dost narazime: casto mu rikam, prosim te, nedekuj mi porad za vsecko, mam potom pocit, ze jsme uplne cizi lide. Je to proste takovy pocit, zvyk: kdyz Cinan jinemu Cinanu podekuje, vyjadruje tim nejen vdecnost, ale take jakysi odstup, ktery mezi blizkymi lidmi nema misto. Vzajemna pomoc mezi lidmi v rodine je podle nasi tradice tak samozrejma vec, ze stoji mimo potrebu dekovat za ni – jak bych ti to rekla… kdyz udelas neco sam pro sebe, taky si nedekujes.

Jenomze vztahy v rodine, hlavne mezi rodici a detmi, nejsou vzdycky takove, jake by mely byt. Deti berou rodicovskou podporu jako naprostou samozrejmost a nekdy je ani nenapadne, ze by mely vuci rodicum nebo prarodicum pocitovat vdecnost: casto vidim, jak si deti na rodice vzpomenou, jen kdyz potrebuji penize. – Moc by se mi libilo, kdybychom v Cine prevzali tento vas zapadni zvyk.

Jak vidite, Sunny si nasi kulturu ponekud idealizuje.

Kdyz mi Sunny podava papir s dnesni lekci, dotknu se jeji ruky: drsna a upracovana dlan, mirne olamane nehty a jeste naznak cernozeme za nimi… Z drivejska vim, ze Sunny pracuje jako prekladatelka pro zahranicni firmy v Yangshuo – hmmm… prekladanim si takhle ruce asi nezridila.

Byla jsem ctyri mesice doma, pomahat rodicum na poli. Docela drina…! Od rana do vecera v hline, ohnuta zada, za nehtama cerno, podivej, a se smichem mi ukazuje, ceho jsem si vsimnul pred chvili. – Nejvetsi napor pominul, tak jsem zase tady.

Prenesu se ve vzpominkach o rok zpet: tehdy jsem se ptal, proc pri svych schopnostech nestuduje univerzitu. Pred rokem, pokud si pamatuji, odpovedela asi takto:

Myslim, ze na univerzitu bych se nedostala. Na tyhle skoly je strasny naval a konkurence mezi uchazeci obrovska, zajem nekolikanasobne prevysuje pocet volnych mist. Musela bych byt nejlepsi z nejlepsich z nejlepsich… snad pozdeji. Zatim prekladam a zaroven se tim ucim – a taky vydelam dost penez, rozhodne vic, nez kdybych zustala doma na poli.

V tomhle si s otcem nerozumime. On odmita jakekoli vzdelani a bohuzel, neni sam – takova je skoro cela vesnice. A ja primo nahlizim, ze kdyby se alespon trochu informoval o svem oboru, tedy o zemedelstvi, usetril by si furu prace, mene by se nadrel a vic by vydelal. – Zenske ve vesnici mne pomlouvaji, ze misto abych pomahala rodicum na poli, utracim jen penize ve meste. Ja ale od rodiny zadne penize neprijimam a vydelam uz ted srovnatelne nebo vic, nez otec. Myslim ze ano, casem se o studium na univerzite urcite pokusim, podle me to rozhodne ma smysl – urcite vic, nez porad dokola drit na poli.

Sleduji ten posun v postojich – nenapadny, ale podstatny, ke kteremu doslo za rok. A premyslim: uvedomuje si jeji otec, jaka je Sunny skvela dcera? A ja: uvedomuju si ja, ze mam doma nejspis uplne skvele deti? – Az se vratim, musim si je poradne prohlidnout, abych to nepropasl – dokud je cas.

–o–

A tak probihaji nase lekce cinstiny – ale opravdu se pri tom i neco naucim, to je na tom skvele. A samozrejme obcas prijde i prekvapeni.

My Cinane jime snad opravdu vsechno. Dokonce je takove porekadlo: Cinan ji vse, co leta ve vzduchu – krome letadel; vse, co leze pod zemi – krome metra; a konecne vse, co beha po zemi – krome cloveka.

Ja jsem to porekadlo znal a ac nejsem Cinan, vzal jsem ho za sve jiz v detstvi – k nemalemu zdeseni moji maminky. Avsak delam prekvapeneho, abych Sunny nepokazil radost. A kdyz jsme u meho oblibeneho tematu, u jidla, hned vypalim dotaz:

„Sunny, nevis, neda se tady nekde koupit maslo? – jite, predpokladam, maslo…?“

Sunny vytresti oci a v udesu odskoci i se sedaci soupravou o patnact centimetru vzad:

Coze!!! Maslo??? – oh, boze, neeee!

Ja jsem samozrejme vedel, ze Cinane mlecne vyrobky nemuseji, ale takovyhle uprk jsem necekal. Sunny to vzapeti dochazi, ovladne se a chladne prohlasi:

Ne, maslo nejime. Maslo je prilis drahe.

–o–

Odplata za maslo na sebe neda dlouho cekat.

Probirame zrovna vazbu „cong lai bu“, kterou se vyjadruje okolnost, ze jste neco nikdy drive nedelali a stale jeste tak necinite.

Prvni cvicna veta zni: ni chi guo gou rou ma? Jedl jsi (vubec) nekdy psi maso?

A odpoved s vyuzitim one vazby zni: bu. wo cong lai bu chi gou rou. Ne, dotedka jsem ho nikdy nejedl a ani ted ho nejim.

Sunny se usmiva, co ja na to. Zvedam hozenou rukavici, a po te, co ze sebe vysoukam pozadovanou odpoved, s vyuzitim znalosti z predchozi lekce dodavam:

na hao xienzai women fuxi. – wo shen me dou chi! A ted budeme opakovat. – Ja jim vsechno!

–o–

Kdovi, kam Sunny chodi na cvicne vety, kdyz pro mne pripravuje lekce.

zai chi fan zhi qian, ni xu yao xi shou. Pred jidlem si umyj ruce.

zai chi fan zhi hou, ni xu yao xi wan. Po jidle si umyj misku.

I zenovy buddhista, pratele, ano! – i zenovy buddhista by si prisel na sve.  Nemyslite?

–o–

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama