Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Trampská osada Vyhaslé sopky

Tři sta metrů na každou stranu ode mne se táhne most. Ve výšce dvanácti metrů překračuje postupně terénní vlnu, trať, říčku, zástavbu a spleť lokálních komunikací. Stojím zhruba uprostřed rozpětí a obhlížím kraj. – »»» Kdepak, tenhle text o práci nebude.

Dole v domku někdo vaří guláš a topí
dřevem. Moje duše sedlá tu romantickou vůni a vítr hraje na zábradlí známou píseň.

Slyšíte?


Reklama

… čekám až se vrátí z Modrých
hor podzimní den

večery se krátí nad skalou

léto neodvrátí laskavou

větrem provoněnou svraskalou

sympatickou tvář…

Teď je čas, o kterém zpívají bratři
Ryvolové: laskavá tvář doznívajícího léta, které už dávno mělo být podzimem,
usmívá se na svět.

Potřeboval bych na nějakou dobu změnit hračky – všichni
kluci to znají: i ty nejbáječnější a nejvytouženější hračky se za čas omrzí,
když si s nimi hrajete moc dlouho. Zatoužíte po důvěrné omšelosti starých
krámů, trpělivě čekajících pod nánosem prachu v koutě. Zatoužíte po úklidu
ve skříni s chomáčem prachu na dně, pod nímž čeká něco, na co jste už dávno
zapomněli a co ve vás probouzí nevýslovný stesk.

Potřeboval bych na nějakou dobu zaparkovat auta, vypnout
vrtačky a elektrocentrálu a odložit nářadí.

Potřeboval bych to všechno na chvíli vyměnit za spacák
a stan, ešus a vařič, pohory a větrovku a děravého kulicha, jehož bambule už
pětadvacet let leží pod lanovkou někde v Malé Fatře.

–o–

Obloha tmavne a občas pípne osamělý pták. Snáší se večer. Okolní siluety smrků splývají s nocí. Vařič chladne a jemně při tom cinká, v dlani hřeje hrnek s čajem. Nostalgická podzimní vůně lesa se mísí s vůní chleba. Plný žaludek je úžasná věc a vynález klobásy je nad vynález kola. Je mi dobře. Zalézám do spacáku a místo spánku přicházejí obrazy.

Můj malý kloučku, běž klidně spát… ale copak to jde? Poprvé pod stanem! Máma a táta jsou ještě venku. Někde blízko voní a hoří oheň, světlo prosvítá plátnem vojenského jehlanu, u ohně na kytaru hrají a k tomu zpívají… trampové. Vylézáš ze spacáku, díváš se a posloucháš, oheň září a odráží se od hladiny rouchovanského rybníka. Zatímco hledíš, nadšen a opojen tou chvílí, do stanu nalétají všichni komáři z okolí. – V noci bylo hlučno, jekot a řev, trampové ráno pryč, ani nevíš, proč vlastně: v osmi letech jsi měl tvrdé spaní.

Stejný stan, ale místo a čas jiné s rozdílem dalších osmi let; jiné písně, jiní trampi: Kančí louka na Oslavce, kolem totemy a kromě tvého jehlanu po tátovi jsou tu samé celty. Nad ránem přepadení – ne, nebylo to přepadení, jen holka – osamělá tulačka, která nevěřila vodě z Oslavky a upravila si ji k pití vojenskými tabletami. Nemohla dospat bolestmi břicha a průjmem. Vedl jsi ji do Náměšti na vlak a pak jsi ji už nikdy neviděl.

Jeseníky, celé tři týdny v horách: Rejvíz, Švýcárna a další místa, jejichž jména jsi už zapomněl. A bezejmenný seník, kde jsi nocoval a potkal starší manželský pár, považ! Jemu bylo sedmadvacet let, o celých deset let starší, než ty – kdo by to kdy řekl, že v takovém věku ještě lidé jezdí na vandry! 

Po střední škole vysoká. Nová škola – noví kamarádi. T.O. Severní koruna, vysoká škola tábornictví a expediční turistiky. Místo US-torny polská krosna – kdo zažil, pamatuje: nic lepšího tehdy nebylo. Labutí písní polských krosen byl třítýdenní vandr do Apuseni. Potom kamarád Aleš zkřížil US-tornu s polskou krosnou: vznikl batoh Gemma a brzy i prototyp stanu stejného jména. Ten stan jsi s Alešem testoval v Českosaském Švýcarsku: nadšení a perspektiva! – A při návratu přes Prahu jsi měl na nádraží schůzku, Aleš se cudně nedíval, byla krásná, hebká a nádherně voněla, celých deset minut, než jsi jí ujel vlakem. Vlastně neujel…

Ty staré batohy máš doma dodnes. Tehdy byly fungl nové a lidé se za vámi ohlíželi, co to máte na zádech – snad padáky? Dětem bylo půl roku a babička byla ochotná přes víkend hlídat: čekala vás Trenckova rokle. To ti bylo třicet a potkal jsi v ní kluka před maturitou. Vyprávěl ti celý večer u táboráku o tradicích trampingu a také vás pochválil, že v takovém věku ještě jezdíte na vandry.

Pyreneje s CK Edelmann: totální katastrofa cestovní kanceláře, ale taky tvůj experiment, který vyšel. Po dojezdu na úpatí hor ses pohádal s průvodcem, který byl tolik průvodcem, kolik ty Pákistáncem, a domluvil sis místo srazu ke zpátečnímu odjezdu. A pak už jenom malebné, pusté a přátelské hory, zpočátku bez mapy, potom i s mapou. Hory plné koní, kamzíků a krav. Vesnice, městečka, opuštěné samoty a milí Španělé. A nejkrásnější dívka v celém Španělsku byla ta, kterou jsi měl s sebou.

Alpy, tajné bivaky na skrytých místech. Ovce, sýr, vysokohorská poušť a průzračná řeka, vyvěrající ze skal. V říčním korytě hladké valouny, velké jako dům. Koupel v ledovém prameni, bivak na pastvině, obklopené hradbou hor. Hluboké ticho, ve kterém se občas ozve nedaleké suťové pole. – Když se spojí duše, řekl jsi, co na tom záleží, jestli se spojila či nespojila těla. – Když se nespojí duše, řekla na to ona, vůbec nemá smysl těla spojovat. – Cestou tam i zpět jsi poslouchal z autorádia Elán, poprvé v životě, a Kráľovná bielych tenisiek tě dojímala k slzám.

–o–

Obloha tmavne a občas pípne osamělý pták. Snáší se večer, okolní siluety smrků splývají s nocí. Jsou tady se mnou moje staré hračky: stan, který dosluhuje, ale nenašel jsem zatím čas ušít jeho lepší verzi. Vařič s titanovým hořákem, který už dvacet let čeká na zdokonalení. Nerezový ešus, který byl kdysi jídlonosičem.

Jednou je nahradí hračka z těch posledních – nejkrásnější sbírka, zvaná Bílá zeď. Ještě ale nepřišel ten čas.

Aktivní sopka je pro své okolí pohromou. Naproti tomu vyhaslá sopka je
náramně užitečná věc: kromě toho, že již neobtěžuje své okolí, je
zdrojem sopečného popela, což je hornina, která nad jiné vyniká
úrodností. Být přirovnán k vyhaslé sopce může být i příjemným
pohlazením ega, pokud se na věc podíváme ze správné strany.

Eh, co: když vyhasnu – a to nejen jako jako autor – posloužím jiným jako potrava a hnojivo. Není čeho litovat.

–o–

Nářadí je sbaleno, práce hotova; máváme mostu a odjíždíme. Před námi je krásně dlouhý zbytek slunečného podzimního dne. Obhlížím krajinu a přemýšlím o věcech, které jsem nasliboval. Přemýšlím, zda budu mít sílu sliby nejen splnit, ale další závazky už nepřijímat. 

Zdá se mi, že tam někde čeká opravdová svoboda. Vlastně to není ani tak daleko.

DSCF5760.JPG

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama