Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Východ je na Západě a Západ je v Africe

Trochu zmatené, že? Mějte se mnou trpělivost – pokusím se uvést svou strmou hyperbolu na pravou míru. Začnu – jako vždy – oklikou.

Není to tak dávno, co jsem četl smutný příběh o vynálezci pouzdra na mobil, které lze rozložit do selfie tyče. Božínku, taková krávovina! Kdybych já si chtěl pořídit selfie, nejspíš by následkem mé vizáže na foťáku praskla čočka, ne-li co horšího; nač by mně byla selfie tyč?

Vidíte sami, že přemýšlím jako muž včerejška, kterým ve svém věku zajisté jsem. Tipuju, že vynálezce toho zázračného pouzdra ani tak moc netoužil po selfíčkách, jako spíš po penězích, které by prodejem svého geniálního vynálezu utržil. A v tom je ten kámen úrazu: on totiž neutržil nic.

Tážete se, jak je to možné? Copak o pouzdro-selfie tyč nebyl zájem? Ale byl, a jaký. Jenže dřív, než se autor pouzdra dostal k výrobě, bohužel zveřejnil fotky – a podle fotek celou věc někdo dřív, než bys mrknul pouzdrem, okopíroval a začal prodávat; nota bene za zlomek ceny, o které snil duchovní otec pouzdra. Jestli chcete, můžete hádat, odkud pochází ten zlotřilý plagiátor; musí vám stačit jen jeden pokus: ano, mluvíme o Říši středu.

Rád bych vás teď požádal o něco krajně obtížného: pokusme se pro tuto chvíli odložit ideologické, morální a já nevím jaké další brýle (však si je můžeme za chvíli opět po libosti nasadit) a zkusme spatřit nahá fakta nahýma očima – tedy:

Náš plagiátor dokázal:

  1. podle fotografie zkonstruovat bezvadně funkční výrobek, o němž do té doby nic nevěděl
  2. navrhnout a zrealizovat velmi efektivní technologii výroby
  3. zahájit masovou produkci a výrobkem zaplavit trh (takže autor pouzdra si už ani neškrtne)
  4. a to vše v době kratší, než byl autor vůbec schopen začít pouzdro vyrábět

Uznejte sami: není to ze strany plagiátora skvěle zvládnutý obchodní případ?

Pro úplnost dodám, že jsem vědomě pominul druhou variantu – totiž že autor chtěl pouzdro levně vyrábět v Číně a draze prodávat na Západě, jenže v Číně mu výrobu ukradli. Tady by se mohlo začít ječet, že dobře mu tak – chtěl přece bohatnout z krvavě odřených mozolů dětských otroků, brutálně zneužívaných v čínských montovnách (tomu se někdy jedním slovem říká outsourcing). Ale dohodli jsme se, že nakrátko odložíme ty brýle, však víte.

Je to samozřejmě jen jeden případ z mnoha, ale o něčem vypovídá. Třeba o tom, že na Východě vyrostli během několika málo desítek let mistři kopírování. Jako dítě jsem zažil dobu, kdy se vědělo, že Číňané bydlí v rákosu a s otevřenými ústy hledí na český Zetor. Potom přišla éra, kdy se nad Čínou ohrnoval nos – vždyť vyrábí, tedy kopíruje, jen šmejdy a to ještě v nevalné kvalitě. Dnes vstupujeme do časů, kdy se na čínské výrobky – nejsme-li zaujatí – dá hledět s uznáním; dočkám se i časů, kdy budu na čínskou elektroniku hledět podobně, jako někdejší Číňan z rákosu na Zetor? Kdo ví.

Jak Čína takového techologického skoku dosáhla? Ovšem, kopírováním. Kdo se tomu smál, smál se špatně; smál se totiž prvňáčkovi, který neuměle kopíruje písmena po paní učitelce. Kopírováním technologií si osvojíte nejen ony technologie, ale i něco navíc: cizelujete své řemeslo. A mistrovské zvládnutí řemesla je odrazový můstek technologického rozvoje. Koneckonců i Západ urychlil svůj rozvoj okopírováním – eh, převzetím a zdokonalením jsem chtěl napsat –technologií z Východu: střelný prach, kompas, papír, hedvábí, porcelán, čaj – vzpomínáte, doufám.

Autor ukradeného nápadu teď dobře ví: kdo chvíli stál, už stojí opodál. Než mě za to heslo zatratíte, vzpomeňte, že ideologické brýle odpočívají na stole. To heslo má pravdu. – Podle fotky dokonale zkopírovat a masově vyrobit cizí nápad je sice podle našich dnešních měřítek amorální, ale technologicky to není jednoduchá věc. Ještě to není na pořadu dne, ale mám za to, že dlouho už čekat nebudeme, a jedny z hodnot – nazvěme je souhrnně tah na branku za všech okolností – ne jediné, pro které jsme za bolševika obdivovali Západ, začneme postupně nacházet na Východě; a nemusí to nutně být jen v Číně. Asiaté obecně žijí v podmínkách, které jsou ve srovnání s Evropou velmi tvrdé; jsou tak vystaveni evolučnímu tlaku, a ten, jak víme, plodí houževnaté a schopné jedince.

To je důvod, proč s nadsázkou říkám – Východ je na Západě: Východ dneska je tam, kde byl Západ, když se dynamicky rozvíjel a nabíral sílu. Připomeňme jen, že tehdy Západ, stejně jako Východ dnes,  nebral si na to žádné servítky.

—o—

Když před lety padla železná opona, dlouho jsme s manželkou neváhali. Projeli jsme – s cestovkou, která své podnikání řídila stejně mazaně, jako dneska Andrej Babiš řídí EET – kus Německa, kus Francie, a ve Španělsku, kde jsme se od cestovky definitivně odpoutali, dali jsme si přechod Pyrenejí. Tehdy jsem Němcům záviděl pořádek, Francouzům atmosféru a Španělům lehkost bytí; dnes, po třiceti letech, nic z toho už nalézt nelze. Kamarád na srazu spolužáků vyprávěl o tom, jak se Němci, než promluví nahlas, pečlivě rozhlížejí kolem sebe. My staří to známe ze socíku, Němci, zejména západní, a Švédové si to užívají dnes; a smozřejmě, to nejsou jediné přínosy středovýchodního importu multikultury. Ze západní Evropy se postupně stává no-go zóna, prolezlá gangy Afričanů.

A tuhle znáte? – telefonuje z německých hranic celník frau Merkelové: paní kancléřko, je tady milión uprchlíků, co máme dělat? Povídá Merkelová: no co, otevřete hranice a nechte je jít! A na to celník: no jo, jenže to jsou Němci a chtějí pryč! – Není ještě tak daleko doba, kdy se tohle vyprávělo opravdu jenom jako vtip.

Nejen Balaton v Maďarsku je místem, kde evropští uprchlíci hledají nový domov a bezpečí. Přítel z cestovky, která leta vozí mne a moje přátele k chorvatskému moři, varuje: do Chorvatska už natrvalo přibylo cca 2 milióny lidí z Německa, Francie a skandinávských zemí, nebudou kapacity, objednejte si pobyt včas, Češi tomu pořád nechtějí věřit. – Bodejť by věřili, když o tom česká média nenapíšou ani řádek. V západní Evropě přestává být bezpečno, z některých kuloárů prosakují úvahy o zřízení společenství zemí na půdorysu někdejšího Rakouska-Uherska.

Snad je ještě brzy na definitivní závěry, ale pokud připustím, že vývoj – není-li to naopak úpadek – setrvá v dosavadních kolejích, nejsem si jist, jestli se Němec nebo Francouz jednoho dne neprobudí v Libyi, aniž by se pro to museli přestěhovat. Západ ještě není v Africe, nebo aspoň – není tam celý, ale má tam namířeno bez přestupu a mezipřistání, a to docela rychle.

—o—

Vybavuju si text jedné písně od Karla Kryla: V studené parádě kožených křesel / sešli se k poradě výrobci hesel… Podle jistých indicií se zdá, že v rámci výprodejů rodinného stříbra na Západ se pár kousků tohoto památného nábytku vyvezlo do Bruselu a doma ještě hodně zbylo, jen do kožených křesel namísto starých rafanů zasedli výrobci hesel mladší. – Jak se asi vyrábějí fráze a hesla? Představuju si to zhruba takhle:

Vybere se nějaký společenský jev, třeba i složitý, a vyjádří se zkratkou natolik hutnou, že ji zvládnou jako mantru opakovat i nejpomalejší absolventi pomocné školy. Tak vznikne jakýsi meziprodukt, který pracovně nazvěme protoheslo. Staří výrobci hesel svá protohesla psali na transparenty, rozvěšovali po budovách a dávali provolávat na prvního máje. Mladí výrobci hesel další zpracování toho polotovaru outsourcují do médií, což je méně pracné a současně daleko účinnější. V obou případech proces dále pokračuje vytrvalým omíláním předmětného sdělení ve veřejném prostoru, čímž dochází k jeho totálnímu obsahovému vyprázdnění. Tím je heslo v hrubých rysech dohotoveno. Finální úprava, něco jako svého druhu zrání, probíhá tak, že se čerstvé heslo předhodí vzájemně znesvářeným názorovým skupinám, aby se jím vzájemně tloukly po hlavě, čímž je výroba hesla (resp. fráze) úspěšně završena.

Velmi populární frází poslední doby je výzva k chůzi do Evropy. Patrně se implicitně předpokládá, že nikdo neví, že obyvatelé zdejší kotliny jsou Evropany minimálně od doby, kdy na Řípu spočinula slovutná noha praotce Čecha. Ba i déle, poněvadž praotec Čech sem uprchnul před vendettou svých pokrevních bratří z Balkánu – a ten je taky v Evropě, ačkoli je to Balkán.

Když nevíte, jak jinak upoutat mediální pozornost, stačí navštívit – s červenou kartou v ruce – sraz občanů s prezidentem Zemanem a tam vykřikovat o zradě Evropské unie. O poklonkování Číně, o tom, že patříme na Západ, a že nás Zeman táhne na Východ. – Patřit na Západ, skvělá představa; patřit na Západ takový, jak si ho pamatuju z doby, kdy mi pod botou vrzal pyrenejský prach a andorrské kamení, to by se mi taky líbilo. Jenže takový Západ dnes už není. Vysoko v horách – třeba zrovna v Pyrenejích – je nepochybně stále bezpečno, ale z Francie a Německa se stalo předpolí Afriky a stále častěji se mi vnucuje otázka, zda by v takové situaci nebylo účelné na Šumavě a na hřebeni Krušných hor opět vztyčit železnou oponu, v krajním případě i Čínskou zeď.

Měl jsem možnost osobně poznat Afriku i Asii – a z toho srovnání Východ vůbec nevychází špatně. Vraťme se ještě jednou k oné stupidní frázi o tažení ČR na východ: vznikne-li za naší západní hranicí poloviční kalifát s no-go zónami a právem šaría, pak vlastně nemám na výběr a jednoznačně volím Východ.

祝你们新年了! Přeji vám štastný nový rok!

—o—

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama