Reklama
 
Blog | Milan Kovár

Nálepka na Klause jr.

„Tohle je A,“ řekl Králíček, „ale ne moc podařené. - No, už musím jít a říci to ostatním.“

Můj milý dezinformační deníčku! – Dám ti hádanku: víš, co je lepší než sklenička portského? Ne? Chyba!

Ale já ti to prozradím, protože mám dobré srdce: přece dvě skleničky portského. Já si naleju a ty, jako ne-osoba, můžeš si čuchnout ke špuntu. Cha!

Teď mě napadá: není to z mé strany směrem k tobě diskriminace? Ne, nesměj se – to je šíleně vážná věc. Diskriminace dnes je něco úplně jiného než kdysi, na počátku toho slova. Diskriminovat původně znamenalo úplně neutrálně rozlišovat; nic víc, nic míň. Zato ale mluvit o diskriminaci dnes znamená mluvit o něčem zavrženíhodném a strašlivém, co nikdo neví – a ani nemá vědět – co to přesně je; rozhodně to je ale dostatečně matné a gumové, aby se to dalo napasovat kdykoli na cokoli a kohokoli.

Odporná buržoasní pavěda, matematika, používá příbuzné slovo: podstatné jméno diskriminant. Podle toho můžeme hned poznat, můj milý deníčku, že matematici budou nejspíš pěkná pakáž. Tak například tehhleten Kechlibar, co píše své podvratné texty do Parla… fuj, málem jsem se podřekl! No nic, však ty si to najdeš, budeš-li chtít; je to ostré čtení. Ale dobře, nechme Kechlibara Kechlibarem, jsou i jiní. Třeba jistý Klaus junior, znáš? – taky pěkný ptáček.

Klaus junior, to je ten, co o něm ctihodný zastupitel Dominik Feri trefně poznamenal, že má hubu (Klaus, ne Feri – bohužel), jako by přišel z boxerského ringu, kdybys nevěděl. – Cože? Ty nevíš, kdo je Dominik Feri? Opravdu to nevíš? No tak to buď rád.

O čem jsem to chtěl vlastně… jo, ten Klaus!

No a tenhle Klaus, považ, to je zločinec par excelence, poněvadž pohrdá vědou. Já o tom, můj milý dezinformační deníčku, tedy nic nevím, ale v novinách to píše pan Zlatkovský, tak to bude asi pravda. Říkám to, doufám, dobře – nebo ne? Když to píšou v novinách, musí to být přece pravda, jako dřív.

Jo, ty nevíš, kdo je pan Zlatkovský? To už je dávno…! To je ten, za jehož administrování to s blogem Respektu začalo jít od desíti k pěti, podle toho se to dobře pamatuje. Šlo mu to od těch desíti k pěti moc dobře a dneska píše pro Český rozhlas.

No a tenhle Klaus, to si představ, odmítá vzít na vědomí rozmanitost genderu (čti: džendru) a chtěl by dělit lidstvo jenom na muže a ženy – no není to blázen zpátečnická? Řekni sám! Dneska přece už nikoho nezajímá, můj milý dezinformační deníčku, jsi-li muž či žena. Ale gender (čti: džendr), to je dneska in. A že nám ten gender košatí! Za chvilku jistě budeme mít džendr (piš: gender) Lipold, džendr Fendrych, džendr Moláček, a jistě i džendr Zlatkovský, a to je jenom dobře. Džendr, to znamená vědu budoucnosti; znamená učenost, znamená vzdělání, znamená všechno to, co vy, Klausi s Kechlibarem a ostatními matematiky, nemáte.

Dokud na to ovšem někdo nešlápne.

—o—

Reklama

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama